Jaký byl Vladimír Menšík.

  V době totality bylo těžké si vydělat nějaké peníze „bokem" mimo svoje zaměstnání, Jedna z mála možností bylo, stát se komparsistou a mít navíc štěstí na epizodní role.

V šedesátých letech se natáčeli povídky „Hříšní lidé  města  Pražského". Dostal jsem nabídku zahrát si v jedné z nich, četníka, tak zvanou „epizodní roli se štěkem" a můj „nadřízený velitel" byl Vladimír Menšík. Povídka se jmenovala „Černá rukavice" a jednalo se o zákeřnou vraždu. Natáčelo se v exteriérech a to na Zbraslavi a v Průhonickém parku.

Jedna ze scén byla vybrána na pravém břehu Vltavy u Zbraslavi. Měl to být záběr ranního rozbřesku s rybáři u řeky a mírným mléčným oparem. V přípravě se vše dařilo, „mlha se válela nad hladinou",  ale když se mělo jet na „ostro", začal mírný vánek odnášet mlhu od řeky. Režisér vyhlásil na chvíli pauzu. „Rada Vacátko" pan Marvan, Bláha, Vinklář a všichni co byli okolo, jsme se  začali scházet do hloučku. Menšík začal"slovně dorážet" na novou „klapku" a paní „skriptka" ho hned z legrace okřikla „Vláďo to Ti nestačí těch šest dětí co máš doma, to chceš mít sedmý?",  „ne, to ne, já chtěl jen slečnu poučit, jak se stou klapkou zachází, viď Pepíku" povídá Josefu Bláhovi a kleká si na břeh Vltavy do písku a pokračuje otázkou „ pomatuješ jak jsme hráli s holkama ty kapesní vrchcáble?" a nastal vodopád údajných vzpomínek, kdy všichni se „váleli smíchy", ale nikdo si z toho vyprávění nic nepamatoval, protože toho vymýšlení byla hromada. Po hodině začal „rada Vacátko", Menšíka brzdit  „Vláďo, prosím Tě přestaň, mě už od smíchu bolí celej člověk". Režisér zavelel „pánové, vrátíme se na plac a šlo se točit.

Příští záběry se natáčeli v Průhonickém parku „kde se našla mrtvola". Šli  jsme ze šatny na plac lesem ve třech. Menšík byl v družném hovoru s kostymerkou a najednou povídá „hele Andulo, nejsou tady v lese hadi?", „prosím Tě kde by se tady v parku vzali!", Menšík udělal pár kroků stranou a prohlásil „aspoň se s tim mým nespáří" a v klidu vykonal malou potřebu.

Příště jsem se setkal s Vláďou Menšíkem v Hostivařských atelierech při natáčení filmu „Náš dědek Josef". Natáčela se scéna v soudní síni s „obžalovaným panem Kemrem" a v „zasedací síni" byli zúčastnění všichni herci, hrající v tomto filmu a mimo jiných i Menšík. Režisér vyhlásil krátkou přestávku a tak se všichni vyhrnuli do chodby před atelier. První se snažil vyprávět svůj zážitek ze života pan Filipovský, ale po chvíli převzal iniciativu Vláďa Menšík a z těchto míst se ozývali jen salvy smíchu. Po krátké době, režisér vrátil všechny na svá místa a najednou se znovu ozve Menšík a povídá „pánové, pojďte sem všichni, ještě jsem si na jednu vzpomněl!" Samozřejmě, že všichni pánové se chtěli ještě jednou zasmát, ale do davu se vmísila  zvědavá paní a vystrčila svoji hlavu na Menšíka, ten se zamračil a povídá „dámo, řekl jsem pánové, tady se bude mluvit o mrd...!!" zrudla jak pivoňka a ztratila se v davu!

Za šest týdnu jsem si šel k „Jindřišské  věži" do pokladny pro honorář. Mněl jsem štěstí, byl jsem na výplatnici s Vláďou  Menšíkem a tak jsem se dozvěděl, že on, pan herec, obdržel za jeden natáčecí den 300,-Kč a já diletant 160,- Kč.