Je to již déle než padesát roků co se v Praze bruslilo po zamrzlé Vltavě v podstatě každou zimu. Takže tento ráz zimy jako je v současné době, vítali ne jenom děti, ale i dospělí.
. O sobotách a nedělích se zamrzlá Vltava černala davem lidí, buď jednotlivě se prohánějících na bruslích a nebo jenom v rodinném seskupení korzující podél břehů. Tuto zimní pohodu si žádný z Pražáků nikdy nenechal ujít. Setkávali se zde na ledové procházce známý, kteří se často neviděli celý rok. Matky jezdili po ledové ploše z kočárkama otcové vozili větší mrňata na saních a nebo na bobech udělaných z většího prkna, ke kterému se zespodu přišroubovali dvoje „šlajfky" V neposlední řadě nesmíme zapomenout na rychlobruslařský ovál, který byl pravidelně vytvořen na zamrzlé Vltavě mezi Železničním a Palackým mostem, kde byl led vždy nádherně hladký, protože zde byla voda před zamrznutím nejklidnější.
Na celé trase z města až po Modřany, bylo bohatě postaráno o občerstvení od příležitostních obchodníků, kteří v první řadě nabízeli horký čaj pro děti a pro dospělé ten samý nápoj ale s rumem. Specialitou v tomto zimním období byli pečené jedlé kaštany, kterými se zaháněl hlad, ale hlavně, když se dali do kapes, dlouho v nich zahřívali zkřehlé ruce. Pro ohřev čaje, opékání kaštanů a nebo vuřtů, se používala malá litinová kamínka, kterým se lidově říkalo „bubínek".
Kamínka sloužila také k zahřátí promrzlých bruslařů na udržované a ohraničené ledové ploše, které se říkalo kluziště a za malý peníz zde byla šatna na boty a lavice na přezouvání. Kde zůstal jenom malý nezabraný hladký ledový plácek, tam vzniklo mini hřiště na hokej, kde začínaly budoucí hvězdy, protože v té době měla Praha jenom jeden jediný zimní stadion na Štvanici. Umělá kluziště byla většinou na fotbalových hřištích, které se při vytrvalých mrazech kropili vodou, a vytvářela se ledová plocha, na které se bruslilo za vstupné. Na umělých kluzištích se dalo bruslit zadarmo jenom na velkých betonových dvorech mezi činžovními domy. Tyto kluziště si vytvářeli většinou nájemníci sami pro své děti..
Jako kluci jsme podnikali výpravy po zamrzlé Vltavě, hlavně tam kam jsme se v jiné roční době nemohli.dostat. Velké dobrodružství pro nás bylo, když jsme po ledové ploše zajeli do Smíchovského přístavu, kde přezimovala Vltavská flotila parníků, nákladní přepravní lodě, vodní bagry a zároveň u břehů byli trvale zakotveny hausbóty, v kterých celoročně bydleli lidé. Jindy jsme byli pozorovat ledaře, jak upravenou pilou „kaprovkou" řežou led na velké kostky a splouvají je ke katrům - zdvižím, které vyváželi zpracovaný led do útrob Branických ledáren.
Z jara v době tání přišla „velká voda" z Berounky a s ní spoustu ledových ker, které se někdy hromadili na soutoku s Vltavou a u Radotína vznikalo velké jezero. Většinou se však ledová bariéra vytvářela pod Barrandovem a vzedmutá voda zaplavovala v Braníku zelinářské zahrady. Skoro každý rok odstřelovalo tyto ledové bariéry vojsko.
Naposledy byla v Praze zamrzlá Vltava v roce 1956, kdy mrazy v únoru dosahovaly minus dvacet šest stupňů. Led byl tak silný, že v Braníku, v místech nákladního přívozu, jezdilo koňské spřežení s nákladem piva, přes zamrzlou Vltavu na Zlíchovský břeh. Od té doby zamrzali sporadicky jenom přístavy na Smíchově a v Podolí.
Nemusíme být však smutní. Dnes, když chybí příslušný zákon a radní jsou laxní, máme kluziště všade a ne jen v Praze.
