Jak jsem byl interviewován

Bylo, nebylo, byl jednou jeden mladý muž a ten měl to štěstí, že se dostal do nesmrtelných filmů. Zrovna dnes se mohl vidět v příběhu “Černá rukavice” v seriálu “Hříšní lidé Města pražského”. Viděl jsem se už pokolikáté a pokaždé je to zvláštní a příjemný pocit, vidět sebe, jak tam běžím jako srnka, když dnes ledva vylezu do druhého patra. Zůstanu navždy, dokud bude tento a ostatní filmy, ve kterých jsem statoval,  “živ”, hezky zakonzervovaný.

Neodolal jsem a uvádím zde jedno malé, milé interview, které jsme dali dohromady s mojí “hodně blízkou” kamarádkou. 

Dobrý den, Mistře, mohu Vám položit několik otázek? Ale jistě, Dívko, Vy můžete všechno. Jste laskav, Mistře, děkuji Vám. Dovolte, abych na Vás prozradila jednu pikantérii, prý se svým fanynkám podepisujete zásadně na levé ňadro. Proč jen tak, Mistře? Ponechme tuto pikantérii zahalenou tajemstvím, Dívko, na všechno Vám neodpovím. Nuže dobrá, přejdeme k otázkám, na které se snad nebudete zdráhat odpovídat.  

1. Jak jste se dostal k filmu?

Již od dětství jsem toužil stát se hercem…, ne, tak to nebylo. V roce 1956 jsem pracoval na Barrandově jako technik a občas jsem se dostal na čumendu do ateliérů, kde se natáčely filmy, jako např. Dobrý voják Švejk, Labakan, Dařbuján a Pandrhola, atd. Jako téměř každý, v té době, potřeboval jsem ke svému platu nějaký přivýdělek a tak jsem se stal filmovým roštím. Svoji kariéru jsem započal v malé epizodní roli ve filmu režiséra Karla Zemana, Ukradená vzducholoď. Pro mé všestranné schopnosti, které jsem během života získal (jízda s koňmi, mrštnost získaná v gymnastice, schopnost mimicky se vyjádřit), dostal jsem se do podvědomí režisérů a byl jsem obsazován do různých epizodních rolí.

Ukradená vzducholoď. Mistr je za panem Řandou druhý zleva - zcela k nepoznání :-)

2.       V kolika filmech jste hrál?

Tak to už snad ani nespočítám, namátkou, Svatby pana Voka (kočí, který veze v kočáře pana Voka – Miloše Kopeckého), Pěnička a paraplíčko („chlupatého“, který jde na Pěničku) Dny zrady (novináře), Profesoři za školou (opilec), Náš dědek Josef (strážníka u soudu), Černá rukavice, Krimi revue – film pro tehdejší NSR (velitel amerických strážníků, kde jsem převážně hrál s kaskadérskou partou Jardy Tomsy), atd., ve filmech dnes již pamětnických.

3.       Máte jistě zážitky a vzpomínky na slavné herce, se kterými jste natáčel, povíte nám nějakou?

Bylo jich hodně, krásné chvilky jsem prožil s p. Menšíkem, Hrušínským a Kemrem, za všechny jen jednu příhodu.

Při jedné pauz, ostatně tak jako vždy, vyprávěl p. Menšík svým nenapodobitelným způsobem vtipy, rozdával smích. Když skončil, vzpomněl si ještě na jeden vtip a halasil - jen pro pány, pojďte sem. Přidala se i jedna zvědavá dáma, kterou p. Menšík vykázal větou: Milostivá, řekl jsem jen pro pány, bude řeč o mr…. (moje poznámka: Mistr to samozřejmě řekl naplno, tak jak to tehdy řekl p. Menšík, ale mě musíte omluvit, já to nějak nemůžu zapsat). Pana Hrušínského jsem obdivoval, jak se po velkém flámu po čtyřech infarktech dokázal soustředit na svoji roli. Můj největší obdiv patřil panu Kemrovi, jak šel ve své roli až na dřeň, jak se do ní položil, vcítil.

4.       Na kterou herečku rád vzpomínáte?

Na Mílu Myslíkovou, se kterou jsem hrál hospodského a ona hospodskou,  v seriálu Ve znamení Merkura (moje poznámka: děsně pitomý seriál, nedokoukala jsem jej, proto jsem asi Mistra neviděla v akci)

5.       Kterého režiséra jste si oblíbil?

Každého, který mě zaměstnal (nechal vydělat peníze)

6.       Co ženy, víno a zpěv?

Prozradím jen něco málo, jednu příhodu z natáčení filmu Agent W4C. Jak je asi všem známo, u natáčení filmů se hodně pauzíruje a tak jsme si s jednou kolegyní krátili pauzu v Podolí, v suterénu, ve kterém jsou okénka, kterými je možné sledovat co se děje pod hladinou bazénu, tím, že jsme se spolu „podrobně sbližovali“.  Byli jsme touto činností tak zaujati, že jsme si nevšimli kameramana, který natáčel z protějšího okénka záběr, který se odehrával  pod vodou a tudíž jsme kazili záběr, i když byl asi méně zajímavý, než ten, který se jevil za naším okénkem.

7.       Mistře, co nám řeknete za moudra na závěr?

Asi to, co je všeobecně známo, že filmování je většinou dřina, kde jde mnohdy i o zdraví, či rovnou o život. Zkrátka, za malé peníze tvrdou práci, ale mě to bavilo a i malé peníze jsou také peníze.

Např. při natáčení Krimi revue, je scéna, kde se střetne policajt s gangsterem (já - policajt, gangster – volnostylař z party Jardy Tomsy). Tato scéna měla být hrána spíše v náznacích, ale tak jsme se do ní položili, že jsme skoro prorazili ochranu kolesa a já málem přišel o své „klenoty“.

A tím končím, Dívko, necháme si něco na příště, ale to už asi jen spolu, bez čtenářů Vašeho blogu. Co Vy na to? Nechcete podpis?

Moje poznámka:

Film je kolektivní práce, je to skládání mozaiky z větších či menších kamínků. I malé a miniaturní role vytvářejí film a i na malých a miniaturních rolích záleží, jak je kdo zahraje.

Rozhovor byl s mistrem miniaturních rolí, Láďou Vinšem.

Foto příloha:

Záběr jak Mistr (vpravo) vjíždí a vyjíždí na Vyšehradě do Táborské brány byl opakován celý den, za velkého vedra. V oblečení, jaké na sobě měl, dost trpěl a tak, když mu režisér Steklý vynadal, obořil se na něj, že mu nemají vodit pokaždé jiné koně, že tyto jsou obtížně zvladatelní a poslal jej do míst, kde končí záda. To se moc líbilo herci Landovskému, který se k Mistrovi přitočil a pochválil ho, že konečně režisérovi řekl někdo to, co si myslí i ostatní.

 Jde se na Pěničku!

 O pauze se četníci nudí, tak se nechají fotografovat. Mistr je uprostřed.

Mistr na soukromém fotu z doby, kdy byl v evidenci barrandovského filmu 

Zpovídající: Naďa Dubcová

              ♣ ♥ ♣

Zpovídaný: Ladislav Vinš