Nikdy bych nevěřil, že se najde bytost, která vám ve velké nouzi pomůže. Po zveřejnění toho, jak jsem se stal bezdomovcem, ozvala se mi šípková Růženka, , že mne z té bídy dostane
, Podmínkou ale je, že ji vysvobodím z náručí pěstitele bylinek a náruživého konzumenta bezmasé biologické stravy, Tento podivín ji přivedl na svojí farmu pod záminkou, že pěstuje ovoce, z kterého lisuje elixír mládí (Růžence bylo tehdy hodně přes čtyřicet). Byla to ale pouze záminka. Když mu nebyla po vůli, zavřel ji do zahradního domečku a nasázel kolem něho růže, které rovnou plodily šípky. Růženka ale nebyla až tak docela hloupá a než ji ten chlípník zavřel, propašovala do domečku notebook. Přes ten sledovala dění ve světě, až se dověděla o mé svízelné situaci a zároveň o mé dobrotě, laskavosti a mojí slabosti k ženám. Protože Růženka nebyla jen taková nějaká obyčejná žena, ale byla to urozená paní (za feudálů se jí říkalo princezna, za komunistů buržoazní spratek), řekla si: „Něco za něco! Ty mne osvobodíš a já si tě za určitých podmínek vezmu za muže a půjdeme společně opravovat hradní ruiny, které zůstaly po rodičích.
I usedla Růženka k PC a začala mi psát:
„Jelikož jsem si pečlivě přečetla tvůj příběh, jak jsi krásně naletěl a já bych se nechtěla s tebou dožít stejného konce, sepíšeš do poslední tečky splnitelný, pravdivý návrh předmanželské smlouvy s názvem Kterak se nepoučitelný bezdomovec nemůže dočkat toho, kdy se zase dostane do chomoutu a co jej to bude stát. Zbytkem svých úspor pokryješ a coby mávnutím proutku odstraníš všechny mé i Tvé současné starosti a tudíž mne po dlouhé době i bezstarostně rozesměješ. Zároveň předpokládám, že svoje dobré srdíčko máš stále nakloněné k šlechetné dobročinnosti k ženám, a tudíž pro mne připravíš dostatečně lukrativní částku. A to vše dáme úředně stvrdit! Naše svatba bude samozřejmě na Karlštejně, a to po všech stránkách královská (samozřejmě – jako všechno – na Tvé náklady). Abychom se mohli se svým štěstím ocitnout na předních stránkách nejčtenějšího deníku Blesk, sezveme všechny pražské bezdomovce (je jich zatím něco přes tři tisíce, ale rychle přibývají), kteří ve fracích a cylindrech ponesou moji svatební vlečku…“
Přistoupil jsem na podmínky Šípkové Růženky, vždyť jsem neměl kde bydlet a ona mi zaručovala tak skvělou budoucnost!
Obelstil jsem bylinkáře, prosekal se šípkovým keřem do zahradního domku k chudince Růžence, splnil všechna její přání a po velkolepé svatbě jsem si ji trabantem odvezl na rodinnou ruinu.
A protože nemáme kam jít a hlady jsme ještě neumřeli, tulíme se tam k sobě dodnes
