Hřbitov patřil k mému mládí …….

měli  jsme  velké  zahradnictví   sousedící  se  hřbitovem.  Večer  co  večer  jsem z postele  koukal  na  blikající  svíčky  za  hřbitovní  zdí.  Měli jsme  prodej  květin, který  živil  početnou  rodinu.  

Tenkrát  bylo  samozřejmostí,  že hlavně o  nedělích a  svátcích  chodili 
na hřbitov celé  rodiny  dát  jako  vzpomínku na  hrob  kytičku.  Byly  to 
klasické hroby  oseté trávou.  To  se  ještě nebožtík  ukládal  do 
rakve a  hrobníci  brali  potravinové  lístky   pro  těžce pracující. 

Musel  to  být  zručný  kopáč  znalý  svého  řemesla.  Musel 
znát  šířku  rakve  a  hloubku hrobu  podle  toho kdy  byl zde  ulože
předchozí  nebožtík,   Záleželo  na roční době  a  spodní vodě.  Do  hrobu 
spouštěli  na  popruzích,  smutečně  oblečeni  funebráci.
Smuteční  pochody  začínaly  u  domu  smutku, z katolického  kostela   sv,
Prokopa,   a  nebo  od  Vltavy.   Chudší  pohřeb  byl   vypraven  ze hřbitovní
kaple,  odkud  se nesl  nebožtík k hrobu.
Někdy  táhli  pohřební  vůz  s nebožtíkem   čtyři   vybraní   koně   a  navíc 
táhlo zvláštní  spřežení  vůz  na   věnce  a květiny.   Často  docházelo 
ke  zmatku když se  splašili koně.   Hned vedle hřbitova vedla  železnice  z 
Braníka do  Prahy  a  kočí,  který  to neznal  zastavil moc  blízko 
přejezdu,  který  vedl ke kolejím  do  vrchu.
Také  bylo  samozřejmostí,  že truchlící  se  po pohřbu seřadili  a  za   řízného
pochodu  šli  na pozvání  zapít  nebožtíka.
Vdovy,  to byl  vždy  náš  objekt  k  pozorování,  hlavně  když se  šuškalo 
jak  věrné  to bylo  manželství. Důraz  tomu  dával pohled na  vdovu jak 
se sotva  smutkem  vleče  a  při obřadu padala  do hrobu  a  vzlykala já

chi být  s tebou.  Za čtyři týdny  vesele přicupitala před  hřbitov  

s mladším  „amantem“  a  přikázala mu, aby  počkal venku, co by  tomu  řekli

lidi, že jde s amantem zalít hrob.
S kamarády jsme  skoro každý  večer  sedávali  u  vrat  hřbitova na
poraženém  kmeni  a  čekali  na zloděje.  Dali  jsme  slib  hrobníkovi, že 
mu to tam ohlídáme, cítili jsme  se  jako  hrdinové.  Občas  se ozvaly podezřelé 

zvuky,   rychle jsme  přelezli  hřbitovní  zeď   zapálili  fagule   a  chodili  tiše  jako
  bludičky  mezi  hroby. Stávalo  se,  že jsme  vystrašili  kolemjdoucí 
okolo  hřbitova.   My  z toho  měli  pořádnou  legraci

m