Co je u nás ještě České (bláboly).

České?  Ale co může být v tomto státě ještě české, když většina majetku je ve vlastnictví zahraničních firem. České sklo, bižuterie, porcelán, strojírenství, textilky, automobilky, obuvnický průmysl a další výrobky, které byli známé po celém světě, soudruh Klaus „zprivatizoval“ (rozuměj, nechal rozkrást) a zbytek získali zahraniční firmy, které dokonali dílo zkázy

S čím se nemůžeme chlubit, zůstalo České. Výlohou jsou České dráhy, kolos s vysokou byrokracií se zanedbaným neudržovaným majetkem, který je všem lidem na očích a stává se reklamou na rozkradenou a zbídačenou zemi. České lesy, energetika, ekonomika, všechno prolezlé korupcí a Českými kmotry.

Snad jenom města nesoucí název „České“, zůstávají ještě naše, pokud Evropská unie a naše horlivé „lizprdelky“ nerozhodnou jinak.

Jo ještě je zde psí plemeno „Český voříšek“, který je svým způsobem zvláštní a pomalu se množí. Jsou zde ještě jiné rasy, které se rychle množí, ale nemůžeme se s nimi chlubit.

Česká kuchyně známá po celém světě. Vynikající jídla, za kterými k nám jezdí turisté z celého světa. Typicky Česká jídla dříve nabízeli v našich nejlepších restauracích i v obyčejných lidových hospodách (vynikající kvalita všude stejná, protože se vařilo podle schválených a ověřených norem). Dobří kuchaři zmizeli, normy se nevyžadují a tak opravdu Českou kuchyni musíte hledat, samozřejmě ne tam, kde „Vitana vaří za Vás“.

Dnes již české hospodyňky neumí uvařit poctivý Český houskový knedlík, protože je pohodlnější jej koupit, nejlepší jsou prý od Vietnamců, samozřejmě to samé dělají restaurace. Nechci mluvit o Českých buchtách, s kterými se ve světě proslavil Český Honza.

Co bylo dříve psané česky, se pro světovost píše v angličtině, Jezdíte li do proslulých Českých lázní, musíte si v paměti osvěžit azbuku. Ve vnitrozemí naší Vietnamští spoluobčané prohlašují „neumím   c e s k y“ ale ve svých provozovnách na hranicích ovládají perfektně němčinu.

České slepice, brzy budou snášet zlatá vejce, protože cena za kus tomu odpovídá.

Klasické České pivo vyráběné z chmelu, ječmene a bez chemických přísad se v naší zemi se staletou tradicí, musí hledat jako zázrak.

Český domácí, žitný chléb, který dříve selky pekli doma v pecích, a vydržel nejméně měsíc, dnes nikdo neumí (prý se prodává v Pražské tržnici za stovku bochník). Dnešní čerstvý chléb, zítra nežerou ani slepice.

Česká povaha. Zavadil, po obrovském humbuku na Václavském náměstí si sedne k přátelskému pokecání u piva s kamarádem Kalouskem

Díky lhostejnosti Čechů, budeme mít brzo poctivou Českou bídu