Stalo se, že společnou domácnost s přítelkyní jednoho krásného letního dne, za dusného večera za hřmění bouřky, navštívila „paní mrtvice“ a moji družku si odvedla na věčnost. Stal jsem se vdovcem.
Z místa smutku a rušného města jsem zvolil nové místo pobytu na Šumavě. Ideální místo na léčbu depresivních stavů. Rána se hojila rychle, ale chyběla vůně ženy v domácnosti, ne, že bych chtěl mít ženu u škopku na to jsem stačil sám. Zastal jsem všechny domácí práce, ale ta ženská chyběla. Začal jsem odpovídat na inzeráty. Pražák žijící v panenské přírodě hledá …… Uběhlo půl roku a já hledal stále dokola a ono nic. Každá hledala přírodu, ale neodepsala.
Již jsem to vzdal a napsal inzerát sám jen tak z recese „chlap v zástěře hledá ženu k vážnému seznámení“. Najednou jsem měl do týdne nabídku. Vdova, děti zaopatřené, finančně nezávislá, celý život vyvařovala pro rodinu a protože je intelektuálka, přestala vykonávat domácí práce.. Důvod jednoduchý, tři knihy jí prošly knihkupectvím a čtvrtou píše a potřebuje klid. Nevěřícně se zeptala zda jsem opravdu schopný vykonávat veškeré domácí práce. Stačil jsem jenom přikývnout, protož přeskočila pověstná jiskra.
Zavedla pořádek do mého vdovského života. Snídaní počínaje a společný večer, byl každý den obřad. Ráno rozpečené houstičky s máslem a čajová souprava s čajem. Třeba jednoduchý oběd, ale s noblesou, večeře rozmanité, žena bílé víno, já chválu od Boha, pivo.
Nádherné výlety do Šumavských hvozdů a na vrcholy hor. Dodnes je živí láska a společný vztah k přírodě.
