Denně se uvádí kolik lidí přišlo ve výrobní sféře o práci a kolik jich ještě o práci přijde. Kolik rodin zůstalo nebo zůstane bez finančních prostředků. Kolik lidí však klidně spí a vůbec neví, že nějaká krize existuje!?
Vraťme se zpátky do vzpomínek a vybavte si situaci na začátku devadesátých let, kdy přece jenom lidi spojeni s komunismem, měli strach co s nimi bude? Zda svá místa obhájí, nebo budou muset odejít. „Byli jsme lepší než oni" a tak na svých místech zůstali. Mluvím o bývalých „národních výborech" a podobných byrokratických zařízeních , které zůstali do dnešních dnů. Za to snad byli ze začátku „nové éry" ochotní a skromní. Pak nastal obrat, z národních výborů se stali obecní úřady, „partaje" si do vedoucích funkcí dosadili svoje lidi, a bývalí komunisté rychle „převlékli kabáty"!? Jak se střídali jednotlivé partaje, tak rostla potřeba získat místa pro svoje kamarády, rodinné příslušníky a těm „něco za něco"!! Nejdříve se rozšiřovali jednotlivé referáty, protože, přesto že se rychle zaváděla do kanceláří technika v podobě počítačů - nikdo nestíhal a tak se začali zřizovat další obecní úřady s delšími referáty ( Praha jde asi příkladem ). Všude se usazovali na „jistá místa, známý všech známých". Rozšiřovali se úřady finanční, magistráty, ministerstva a další zbytečná zařízení. I když všichni jsou honorování z daní všech občanů, chovají se většinou povýšeně až arogantně. Běžný občan se stává hračkou v jejich rukou a věřte, že nemá žádné dovolání, protože není žádný nadřízený orgán, který by se mohl jednotlivce zastat.
Tato byrokratická obluda žije svým spokojeným životem a určitě jste neslyšeli, že by byť jediný člověk byl propuštěn z důvodů krize, nebo že by byl nadbytečný. Opak je pravdou!! Jak dlouho ještě ??
