Byla to náhoda nebo snad vražda.

To co vám budu vyprávět, sahá až na okraj lidské zrůdnosti. Každý starší člověk překáží mladé generaci, o to horší je, když bydlí spolu v jednom rodinném domku.

Je to již dávno, bydleli jsme se ženou v domku po rodičích a za sousedku jsme měli ve vedlejším baráčku, takovou drobnou starou paní - vdovu, která byla na svůj pokročilý věk velmi čilá a co se mezi lidmi šustlo, musela všechno vědět, Vychovala asi šest dětí, které se ji rozutekli do světa, ale jedna svobodná s dcerkou zůstala v domě. Každá z nich měla  svůj byt s vlastním vchodem. Říkalo se, že si velmi dobře rozumějí, protože matka za dceru platila spotřebu elektřiny, poplatek za společný telefon, nakupovala otop na zimu a samozřejmě vařila a starala se o obě domácnosti. A my, jako sousedé jsme také vzájemně velmi dobře vycházeli, dokonce by se dalo říct, že  nás stará paní měla za důvěrníky.

Najednou nastala u sousedů změna, začal se na zahrádce objevovat mladší chlap „jak hora" udělaný. Nejdříve jenom docházel na návštěvy a jak to tak bývá, zůstával u mladší do rána. Byl asi jinak vychovaný, ale nás nikdy neuměl pozdravit. Byli jsme s ženou zvědaví a tak jsme se od staré paní dozvěděli, že dělá nebo dělal „esenbáka" a nyní je nějaký „zakuklený" a co nyní dělá, přesně neví.

Čas šel dál, nový partner mladší sousedky se zabydlel, k její nezletilé dceři se choval jako k vlastní, a k majetku staré paní se choval  obdobně. Sousedka si nám  často začala stěžovat, že dcera a její partner jí dávají najevo, že překáží. Začalo to ranním  kohoutím kokrháním. Sousedka přišla k našemu plotu a ptá se jestli bychom ji nezabili kohouta, protože příliš brzo budí přítele dcery. Příště  se nám svěříla, že dcera chce, aby dala z domu jejího nerozlučného kamaráda malého psího křížence, který jí doprovází na každém kroku  „paní, já vám povídám, lepšího hlídače nenajdete a jestli v noci štěká, tak určitě ví proč"! Za čtrnáct dní na nás volá přes plot „paní už to víte, někdo nám  Voříška otrávil"!  Potom ji na záhadnou nemoc začali chcípat slepice.

Sousedka začala být divná, bavila se s námi normálně jen do doby, kdy měla přijít dcera z práce a pak dostala strach a rychle se zavírala ve svém bytě. Přišlo horké tropické léto, 33 stupňů vedra ve stínu, a my jsme s ženou  sledovali s úzkostí co se  vedle děje. Starou paní, nápadně znavenou, posadila dcera z přítelem na nejprudší polední slunce a nechali ji tam sedět bez přikrývky hlavy tři čtvrtě hodiny a toto se několik dní za sebou opakovalo.

Přišel  podzim a stará paní nám naznačila, že se s námi nesmí bavit, a tak jsme jenom sledovali, jak v lehkém kabátu musí sedět na studeném větru. Jednoho pozdního říjnového večera jsme zahlédli z okna, že sousedé odjíždějí autem  někam z domu. Druhý den nám nečekaně dcera sousedky sděluje, že to již s maminkou není k vydržení. Protože má těžkou sklerózu „představte si, co nám včera udělala, utekla z domova v pyžamu a přivedli ji po půlnoci strážníci. Půl hodiny na nás zvonili, než jsme se probudili a mohli jsme jim odemknout vrátka. Když jsme se s ženou s tohoto sdělení vzpamatovali povídám „mámo ta sousedka musí mít hroznou sklerózu, když za sebou ještě zamyká vrátka a pomatuje si kde bydlí".

Od  této události uběhlo asi čtrnáct dní, když jsme se pozdě večer po deváté hodině šli uložit k spánku. Žena ze zvyku se šla kouknout z okna, jestli nebude mráz  najednou volá „táto pojď sem honem, u sousedů se zase něco děje, vidíš ten policejní vůz a sanitka někoho odváží, že by stará paní? Ale tu jsem viděla odpoledne a vypadala normálně". Již nás nemohlo nic překvapit a tak jme šli spát. Druhý den to u sousedu vypadalo jako by se nic nestalo. Mladá zametala na zahrádce chodníček a vedle ní si hrál její nový pes se starou dekou. Za chvíli zastavilo před vrátky auto, ve kterém přijela nejstarší ze sourozenců a při výstupu vystrašeně na sestru volá „co se stalo mamince, vždyť jsem ti říkala abys před ní uklízela sirky nebo ti podpálí barák, odvezli ji do nemocnice, žije?"  Mladá ji zarazila  „pojď dovnitř, nemusejí všichni vědět, co se stalo"! My s ženou jsme stáli schovaní za rohem a nemohli jsme pochopit, co se stalo.

Protože jsme s tou nejstarší byli odjakživa zadobře a stále si s ženou vzájemně telefonovali, tak asi za čtyři dni, máma, která nemohla zvědavostí spát, zavolala. Začala důvěrně „co mně holka povíš"?  Odpověď přišla vzápětí „teta, zrovna vám chci volat, vy nic nevíte? Maminka si prý, jak říká ségra,  v posteli zapalovala sirky, přitom já den před tím všechno prohledala a nikde žádné neměla. Chytla prý na ní peřina a popálila ji na celém těle, jak ležela na znaku. Teta jak dlouho to muselo trvat, když peří nehoří a jenom se škvaří! Představte si, že ještě dneska žije, protože jí dělali převaz a doktor mně říkal, že začalo hořet v nohách, kde měla úplně ohořelá chodidla a peřina se na ní pomalu škvařila až k obličeji. Teta já tomu nerozumím, prý tam byli u toho policajti a neudělali žádnou dokumentaci, protože jak jim řekla ségra, měla maminka pokročilou sklerózu a jim to tím pádem bylo všechno jasný. Mně se to vůbec nelíbí, vždyť jsme všichni věděli, že jim překážela"!

Stará paní zemřela po sedmi dnech. Byli jsme s mámou na pohřbu a slyšeli jsme „mladou", jak všem zúčastněným vykládá, „maminka měla krásnou smrt, zemřela stářím, teď by jí brzo bylo osmdesát šest, usnula a již se neprobudila"!?