Soudce soudci soudcem? Směšné!

Spravedlnost je neposlušná a zaslouží si tak akorát na zadek, řekl si na Nejvyšším správním soudě. Už před časem „vyřešili“ případ brněnského insolvenčního soudce Jana Kozáka pokutou. Nyní rovnou roztrhali kárnou žalobu proti předsedovi brněnského soudu Jaromíru Pařízkovi.

Soudci měli soudit soudce a dopadlo to tak, jak nutně muselo. Znovu se ukázalo několik skutečností: především v této zemi jsou lidé dvou kategorií. Soudci a několik dalších vybraných jedinců a pak ostatní. Jedni mohou prakticky všechno a je velmi složité právě například soudce pohnat ke spravedlnosti za chyby. A kdyby jen za chyby z hlouposti, ale ani za „chyby“ ze ziskuchtivosti. Když se někdo soudcem jednou stane, musí to být absolutní alkoholik, alespoň desetkrát usnout na jednání, musí někoho minimálně přejet a pokud možno zabít, aby jeho kolegové uznali, že něco není v pořádku. Protože do té doby tu máme „nezávislost justice“. Ale že justice má být nezávislá na moci výkonné a moci legislativní ještě neznamená, že soudci nemusí dodržovat a ctít zákony.
V případě soudce Jana Kozáka a jeho nadřízeného Jaromíra Pařízka šlo o to, že Pařízek vypracoval takový rozvrh rozdělení práce mezi soudce, aby Kozákovi připadly takové případy, o které měl s největší pravděpodobností zájem. Viz OP Prostějov – to je asi nejslavnější kauza, která se dostala Janu Kozákovi do rukou.
Výsledkem jeho „soudcování“ bylo, že během konkurzu se majetek pro věřitele snížil o stovky milionů, které se kamsi zatoulaly. Zbytečně zaniklo několik desítek pracovních míst i v těch provozech podniku, které by jinak nesporně přežily a které mohly dál vyrábět. Po dlouhých obstrukcích se celé řízení vrátilo na samotný prvopočátek a muselo začít znovu – neboť vyšší soudy a to až dokonce Ústavní soud došly k závěru, že řízení neprobíhalo v souladu s právem. Obrovské škody a fakt, že se spousta lidí ocitla bez práce je podle Nejvyššího správního soudu důvodem tak akorát k celkem bezvýznamné pokutě.
Vyřešení – nevyřešení kárných žalob podaných ministrem spravedlnosti na soudce Jana Kozáka a předsedu brněnského soudu Jaromíra Pařízka vzbuzuje řadu otázek. Za prvé například jakým způsobem sáhnout do Ústavy a dalších navazujících zákonů k tomu, aby bylo možné požadovat od soudcovského stavu větší odpovědnost vůči veřejnosti a především vůči zákonům a dalším předpisům, které musíme dodržovat všichni. Až na výjimky. Nyní se snad konečně podaří zásadním způsobem omezit naši širokou poslaneckou imunitu tak, aby platila principielně a především na politické akty a nikoliv na ostatní činnost poslanců a senátorů. Konečně je o tom shoda. Obratem by bylo velmi správné začít zkoumat, co provést s poslední skupinou nadlidí a jak dosáhnout toho, aby z nich byli normální občané odpovědní ostatním občanům.
Budu v této věci interpelovat ministra spravedlnosti a především jsem připraven hledat pro takový projekt politickou podporu. Poslední zpráva BIS například tvrdí: "Nestandardní aktivity představitelů justice vykazovaly v mnoha případech znaky kriminálního jednání, které vzhledem k zákonnému vymezení postavení soudců a státních zástupců nelze odpovídajícím způsobem postihnout." To asi není stav, se kterým by bylo dobré se smířit.
Jen poslední poznámka – jsem naprosto přesvědčen, že absolutní většina soudců je v naprostém pořádku. Ale nemůžeme zde mít systém, který i jen malé menšině umožňuje schovávanou za talárem.