Problém Romů jsou ve skutečnosti Romové

Kdyby Romové četli více noviny a zajímali se o dění ve světě, měly by je zaujmout dva případy z Ameriky poslední doby. Prvním je osvobození George Zimmermanna porotou v případu smrti Trayvona Martina. Druhým je vražda Australana Chrise Lana, kterou spáchali tři černošští mladíci ve věku od patnácti do sedmnácti let. Tyto dva případy totiž ukazují budoucnost romské menšiny v případě, že se rychle nevzpamatuje a nezačne řešit svůj problém sama se sebou.

George Zimmermann byl porotou osvobozen i přes neuvěřitelnou masáž médií, které z něj udělaly bílého rasistu (což je zvláště vtipné, protože Zimmermann je synem Němce a Peruánky, přičemž mezi jeho předky jsou také černoši a on sám se označoval v minulosti za Hispánce). Podle sdělovacích prostředků (i podle amerického prezidenta) zabil černého mladíka jenom proto, že se mu „nezdál“. Ve skutečnosti bylo prokázáno, že Trayvon Martin na Zimmermanna brutálně zaútočil, zlomil mu nos, porazil ho na zem a více než půl minuty ho bil. Teprve poté zmáčkl Zimmermann spoušť.

Druhý případ. Tři mladíci v Oklahomě se prostě jenom nudili. Ničemové bez vlastních zájmů, ale s chutí neustále si stěžovat, co by uměli, kdyby mohli. Když kolem běžel nadějný sportovec Lane, mimochodem student vysoké školy, prostě k němu zajeli autem a střelili ho do zad.

Proč uvádím tyto dva tisíce kilometrů od nás vzdálené případy v souvislosti s Romy žijícími v ČR? Protože jsou příznačné. V méně vyhrocených podobách se dějí i u nás.

Příští vláda bude muset pohnout tím, čemu (ne)říkáme romský problém – my máme politicky korektní verzi o nepřizpůsobivých. Mluvme ale o věcech otevřeně. Většina má nespornou povinnost udělat pro tuto menšinu řadu věcí. Například ji zbavit zločineckých gangů smíšených národností, které inkasují nechutné peníze za předražené bydlení a to vlastně přímo ze státní pokladny, která vyhazuje v příspěvcích na nájemné stovky milionů a miliardy oknem. Za ty peníze bychom už dávno měli nastavěné na každém druhém rohu státní ubytovny, kde by rodiny v nouzi (bez ohledu na národnost) mohly bydlet za levný peníz. A ještě by to pomohlo zmírajícímu stavebnictví. Takhle cpeme peníze mafiím a jenom zvyšujeme jejich moc. Financovat si organizovaný zločin z veřejných rozpočtů se blíží sebevraždě demokratického státu.

Takových věcí by se našlo podstatně více, ale ve skutečnosti jsou hlavním problémem Romů právě Romové. Jejich společnost se v posledních letech zcela rozpadla. Tradiční autority přišly o svou moc a ztratily možnost ovlivňovat romské společenství. Moderní svět je pro mladé Romy nepochopitelný, neuchopitelný. Skládá se z diskoték a nejbanálnější popové muziky. Mladí Romové získali dojem, že mají práva, která jsou jim dána, aniž by bylo třeba se o jejich naplnění snažit. Politicky korektní většinová společnost, kde je každá zmínka o extrémní zločinnosti menšiny brána jako důkaz rasismu, ztratila schopnost říkat Romům na rovinu, co si myslí.

A co si myslí? Když potkám v temné ulici po půlnoci tři Vietnamce, nebudu se bát, že mne praští po hlavě. Možná si pomyslím, že jdou přepnout jistič do pěstírny konopí nebo že právě vyložili kamion „čím víc proužků, tím víc adidas“, ale nebudu se obávat o svoji aktuální osobní bezpečnost. Když ve stejné situaci potkám tři Romy? Kdy zpomalí a začnou se o mne zajímat, vím s jistotou, že nenastolí otázku existenciálního pocitu při čekání na tramvaj ani si nepohovoříme o Hegelově pojetí dialektiky, spíše projeví zájem o obsah mé peněženky nebo kvalitu mého mobilu. Jsem kvůli této obavě rasista a xenofob? Nesmysl. V devíti a půl z deseti takových případů se mi nic nestane. Maximálně si vyslechnu nějakou vtipnou hlášku na téma „more, cígo?“. Ale pravděpodobnost, že to nedopadne z mého pohledu nijak dobře je velká. Dost velká na to, abych si udělal v hlavě předpokladovou dálnici temná ulice + parta Romů + nikde nikdo + já jsem sám = jde do tuhého. Ale tuhle dálnici máme v hlavě všichni. No jo, Romští přátelé, je to tak. Jsme předpojatí, ale jsme předpojatí na základě našich špatných zkušeností s vámi.

Báli jsme se vás v roce 1989, protože nebylo snadné s vámi vycházet. Ale tehdy alespoň existovala ve vaší společnosti nějaká hierarchie a vědomí hranic. Dneska je to daleko horší. Dorostla generace, která dává ostentativně najevo, že je jí všechno jedno, že nehodlá dodržovat ani zvyklosti většiny, což je dejme tomu přijatelné, ale ani vaše vlastní. Machistická, arogantní generace, která se „utrhla z řetězu“. Škodí vám – Romům – a ještě více nám, tedy většině. Strach se změnil v hrůzu.

Většinová společnost by se měla přestat drásat svými domnělými hříchy na menšině. Je sice fakt, že to s Romy nebereme za dobrý konec, ale to se stává. Romové to – popravdě - berou za ještě horší, dokonce za ten nejhorší. A ve skutečnosti opravdu platí, že každý svého štěstí strůjcem.  Což platí pro Čechy stejně jako pro Romy.