Pane ministře, je čas….

Už to vypadalo, že ministr dopravy Pavel Dobeš přežije i tsunami. Jeho schopnost kličkovat mezi kapkami deště a mít suchou kštici je odzbrojující. Člen strany LIDEM, která má více poslanců a ministrů než dohromady členů (což jsou zároveň všichni potenciální voliči této formace) prokázal neuvěřitelnou schopnost permanentní politické resuscitace.

A teď nás opustí. Ale až v prosinci, ještě se drží zuby nehty i posledních dnů v úřadě. Nešťastník, který zkomplikoval svým absolutně zbabraným registrem vozidel život desítkám tisíc občanů, který spolu s lidoveckým předsedou dozorčí rady Adolfem Jílkem (nyní TOP 09) instaloval do vedení správce kolejí poněkud neprůhledného dlouholetého manažera Českých drah Jiřího Koláře, který je spojen především s ODS a tedy s firmou Metrostav, člověk, který neudělal nic s obrovskými platy manažerů zoufale neefektivních Českých drah, které se po jeho roce a něco úřadování hroutí ještě o poznání více, než předtím, tento člověk se nyní tváří, že odejde sám, protože necítí důvěru vlastní strany. Jedno oko nezůstane suché.

Když Pavel Dobeš nastoupil na úřad, šla parlamentem zvěst, že to bude průšvih. Když úřadoval půl roku a dělal svoje personální rošády, bylo jasné, že největší zakázku současnosti na železnici dostane Metrostav s cenou, která bude hodně nízko a se kterou se někdy v budoucnosti udělá oblíbená hra „hupky dupky do oblak“. Ve stejné době se ukázalo, že rozhodující projekty dostávají v řízení na ministerstvu dopravy časové zpoždění a bude ohroženo čerpání evropských fondů, protože se nestihnou včas dostavět. Když byl v úřadu asi tak devět měsíců, začalo se mluvit o zoufalém stavu příprav nového registru vozidel. To všechno se postupně splnilo. A stejně se nyní Pavel Dobeš tváří jako nevinná oběť. Inu, hroší kůže.

Pan Dobeš měl vždy plnou podporu premiéra Petra Nečase. Někomu může připadat záhadné, proč vlastně – ale to je ve skutečnosti naprosto jednoduché. Rozdával místa lidem, jejichž kontakty byly spojeny s ODS a obsadil jimi v podstatě všechna důležitá místa. Na Českých drahách ponechal management, jehož jedinou devizou a schopností je velkohubost, ale který je pěkně modře vybarvený. Zaúřadoval „správným způsobem“ na silnicích a dálnicích. Když píší nyní noviny o „ochranné ruce premiéra“ je to naprosto přesné – jen by to chtělo doplnit, proč tuto ruku předseda vlády rozprostřel právě zde. I při pominutí faktu, že České dráhy jsou s velkou pravděpodobností ve smyslu paragrafu 5 Insolvenčního zákona předlužené a měly by být v insolvenčním řízení, by totiž minimálně blamáž s registrem vozidel v každé jenom trochu civilizované zemi vedla k pádu ministra již někdy v červenci tohoto roku.

Avšak tento kabinet přežívá na principu „každý měsíc dobrý“, takže jsme si užili pana ministra dopravy ještě o chvíli déle.

Bohužel nelze předpokládat, že se odchodem jednoho člověka (i když mimořádně zvláštního)něco významným způsobem změní. Nikoliv. Jakákoliv změna v tomto vládním kabinetu je buď k horšímu (což tady už ani nelze) nebo vyjde nastejno. Na ministerstvo dopravy jistě nastoupí nějaký další věrný jedinec, který bude pokračovat ve stopách svého předchůdce. Avšak všeho do času, pánové.