Modla lustračního zákona

Lustrační zákon (přesněji zákony, ale to není podstatné) měly platit pět let. Konkrétně v letech 1991 až 1996. A máme je zde pořád. Porevoluční berličky se změnily v jeden ze základních kamenů české legislativy.

Když parlament v roce 1996 prodloužil platnost lustračního zákona o čtyři roky, prezident Václav Havel odmítl normu podepsat. Byl přehlasován. Když v roce 2000 parlament omezení účinnosti vyškrtnul z textu zákona zcela, prezident Václav Havel odmítl normu podepsat. Byl přehlasován. A co první prezident o tomto zákonu říkal? Že revoluční normy musí nahradit standardní právo a standardní legislativa, především zákon o státní službě.

Vždy, když se začalo mluvit o tom, že se lustrační zákon přežil, stalo se to, co je v Čechách časté. Racionální pohled na věc byl vytlačen ideologickou hádkou. Racionální pohled: Lustrační zákon je mimosystémový prvek v právním řádu, ostatně byl kritizován Radou Evropy a mnoha dalšími institucemi a Ústavní soud z něj vyškrtnul celou rozsáhlou část kvůli kolizi s principy lidských práv. Revoluční zákony musí být nahrazeny standardními právními normami a to čím dříve, tím lépe. Že dodnes nemáme některé standardní normy je skutečný problém, případná neexistence lustračního zákona je ve skutečnosti jenom otázka gesta.

Ideologický pohled: Lustrační zákon má především symbolickou hodnotu a proto musí být zachován jako doklad oddělení se ČR od minulosti a očištění společnosti. Jeho zrušení by znamenalo přivření očí nad zločiny komunismu. Kdo je pro zrušení lustračního zákona, ten fandí komunistům a přeje si návrat totality.

Není dobré, že se diskuse o zrušení lustračního zákona dostala na pořad dne ve stejnou dobu, jako otázka vládního angažmá Andreje Babiše. To je velmi nešťastná souvislost a z jinak naprosto oprávněné myšlenky přejít od revoluce konečně ke standardu dělá poněkud levnou možnost k politickému exhibicionismu. Ale ve skutečnosti to je tak, že i kdyby k návrhu došlo jindy a za jiných okolností, pravděpodobně by se zase našly důvody, proč rušení lustračního zákona označit za účelové. A možná by se také vyskytla okolnost, která by celému procesu mohla dát personální rozměr.

Už vůbec není dobré, že se věci chopili komunisté a ostatní strany jim v této věci ponechaly iniciativu. Ještě více to odvádí pozornost od merita věci a směřuje ji k margináliím.

Potřebujeme zákon o státní službě. Ten je klíčový. Lustrační zákon posloužil v době revoluční. Ale nyní v našem právním řádu ztratil svoje místo. Ostatně pro miliony občanů je již nepochopitelný – oni vidí spíše škodlivost nového establishmentu, miliardy korun na švýcarských kontech privatizátorů, tunely i tunel v tunelu Blanka, korupci a mnoho dalších věcí, které dovádějí lidi až na pokraj pochybností o celém demokratickém systému. To nemají na svědomí žádní agenti StB.

Lustrační zákon nebyl nikdy koncipován jako věčný. Tak z něj nedělejme modlu.