Místo, aby pomáhal lidem, pomáhá ministr Kamil Jankovský zřejmě LIDEM a svojí potácející se politické kariéře. Nebo si dal šlofíčka a nevšimnul si, že loni zkrachovalo devět cestovních kanceláří, přičemž řada jejich klientů nedostala ani zdaleka zpátky svoje peníze, a že na tom on a jeho úřad měli značný podíl.
O tom, že zákon, který upravuje podmínky pojištění proti úpadku v cestovním ruchu (č. 159/1999 Sb.) není dokonalý a má značné mezery, o tom se ví dlouho. Minimálně tak dlouho, co je pan ministr Jankovský ve své funkci (což je od 13. července 2010). V mezidobí padlo z jeho úst mnoho slibů, jak urychlí novelizaci příslušného zákona a konečně zajistí plnou ochranu klientů tak, jak se k tomu stát formálně a mnohokráte ve veřejných prohlášeních zavázal. Novela měla být účinná od letošního ledna, nyní mluví pan ministr až o září 2013 a protože mu zatím vláda jeho nápady soustavně vrací, lze o tomto termínu s úspěchem pochybovat.
Třeba by ho mohlo popohnat oznámení České podnikatelské pojišťovny, že klientům zkrachovalé CK Globaltour vyplatí z předem zaplacených a neuskutečněných zájezdů fascinujících 5,4 procenta jejich hodnoty. A třeba by ho mohlo popohnat k nějaké činnosti zjištění toho, co mnoho lidí ví díky sledování tisku a televize. Totiž že v souvislosti s krachy cestovních kanceláří se jeho úřad dostává do stále prekérnější situace, když se hromadí žaloby. Část z nich je od klientů takových cestovních kanceláří, které fungovaly jako Globaltour. To znamená takových, které byly nedostatečně pojištěné a škody překročily sumu dohodnutého pojistného plnění (namátkou: I. Parkam Holidays, Vivamonde, BG Travel). Těžko říci, kolik lidí se nakonec k těmto žalobám připojí, ale zde může jít ministerstvu o miliony korun, pravděpodobně o více než deset milionů. Přes osmnáct milionů korun chce od ministerstva pojišťovna Generali za poškození svého dobrého jména.
To je důsledek dosti dlouhé hádky mezi pojišťovnami a státem. Oč v ní jde? V podstatě je to snadné. Evropská směrnice 90/314 EHS nařizuje členským STÁTŮM zajistit takovou úpravu národních legislativ, aby to znamenalo stoprocentní ochranu klientů v případě krachu cestovní kanceláře. To znamená, že stát má napsat zákon, který to nějakým způsobem zajistí. Pokud se ale nyní ukazuje, že český zákon takovou jistotu nedává a pokud přitom právě ministerstvo pro místní rozvoj a ministr Jankovský dlouhodobě ujišťují, že zajištění klientů je úplné, pak není divu, že výsledkem je problém pro stát.
Fascinující je, proč byli na ministerstvu opakovaně překvapeni tím, že pojišťovny nevyplácejí klientům zkrachovalých cestovek sto procent zaplacených peněz. Příslušným úředníkům tohoto úřadu a také živnostenských úřadů procházejí rukama pojistné smlouvy a další dokumenty. Nebylo jim někdy divné, že obsahují informaci o tom, že pojištění je sjednáno do částky například 3 miliony korun? Nenapadlo je tedy, že pokud bude celková suma ztrát klientů včetně repatriace těch, kteří uvíznou v cizině, třeba pět milionů, tak někde dva miliony chybí? Kdyby pojišťovna přebírala odpovědnost za sto procent škod vzniklých klientům, nemohlo by být v příslušných dokumentech uvedeno, na kolik korun je cestovka pojištěna.
Ministr Jankovský v oblasti cestovního ruchu stále tápe a jeho výkon je velmi neuspokojivý. Nyní se můžeme pouze sázet o to, kolik klientů doplatí letos na jeho snížené schopnosti – ekonomická situace bude špatná, soutěž mezi cestovkami přitvrdí a zase přibude těch, které se pokusí šetřit na pojistném a budou podvádět. Nákup zájezdu se začne zase o něco více blížit loterii s nejistým koncem.
