Miloš Zeman tlačí na pilu

Budoucí prezident Miloš Zeman se zamiloval do Francie. Do prezidentského systému, kde je nejvyšší hlava státu nejen reprezentant, ale také důležitý politický činitel, který může vykonávat rozsáhlou skutečnou moc. Jenže toto není Francie ani Rusko, takže prezident České republiky je sice nejvyšší ústavní činitel, ale s vlivem založeným především na osobní velikosti, ve skutečnosti však bez větších reálných pravomocí.

Miloš Zeman představuje aktivismus v praxi, návštěvy se u něj střídají ve značné rychlosti, z jeho kanceláře poblíž Hradu tryskají nápady. Jedním z nejvýraznějších byla myšlenka integrace české levice do jakési předvolební formace, která by drtivě vyhrála volby v roce 2014.

Je to jistě zajímavá idea, která pro levicově smýšlející lidi asi působí na první pohled velmi přitažlivě. Má jednu drobnou, skoro nepodstatnou chybičku. Taková formace by jistě byla zajímavá pro KSČM a zcela nesporně by byla skvělá pro Stranu práv občanů – Zemanovci, těžko říci, co by měla přinést sociální demokracii.

ČSSD je hegemonem demokratické levice, o tom není sporu. Zároveň rostoucí podpora komunistické strany je fakt, který nelze nevidět a nezbývá, než ho respektovat. Je možné, že po úspěchu v boji o prezidentské křeslo neposílí jenom budoucí prezident Zeman, ale také Zemanovci. Uvidíme. Ale má to být důvod začít skoro rok a půl před řádným termínem voleb přemýšlet o společné kandidátce?

O tom bych opravdu silně pochyboval.

Už jenom proto, že pro mnoho voličů ČSSD by jednotná kandidátka – připomínající jakousi levicovou Národní frontu – mohla být nepřekonatelnou překážkou. Znám ze svého okolí množství lidí, kteří jsou přesvědčenými a autentickými sociálními demokraty, pro které by to znamenalo nejít k volbám vůbec. Měli by prostě pocit, že zde vznikl mechanismus, jak se dvě menší strany dostanou na zádech strany větší k takovému podílu na moci, který by jim jinak nepříslušel.

Sjednocená levice by také usilovala o politickou hegemonii příliš okatě, což by mnoha lidem určitě vadilo. Tato formace by měla jako cíl překonat padesát procent odevzdaných hlasů, jinak by neměla její existence smysl. Taková ambice by asi dost voličů odrazovala.

Mimochodem – tento projekt by mohl být velmi nebezpečný i pro komunisty a nepochybuji o tom, že by si toto nebezpečí přesně uvědomili. Voličů ČSSD je prostě více, to je zřetelný fakt. Pokud by použili svoje právo kroužkovat v rámci kandidátky, pak by se naopak komunistům mohlo stát, že se jejich lidé do parlamentu nedostanou v takovém počtu, jak by jinak odpovídalo dohodám uzavřeným při sestavování kandidátek. Kampaň podobného seskupení by se pak snadno mola zvrtnout v to, že by se kandidáti „super“ levice předháněli spíše v zajištění kroužkujících voličů než v tom, jak přesvědčit občany, aby volili tuto kandidátku jako celek. Z politického hlediska by mohlo jít o sebevraždu se vzájemnou asistencí.

Navíc je zde další aspekt – Zemanovci jsou jistě přirozenými spojenci ČSSD zleva politického spektra, ale s komunisty je to poněkud horší. I když zde jistě najdeme řadu programových souvislostí a nemalou shodu v praktických věcech, což umožňuje spolupráci na krajské úrovni, ve fundamentálních záležitostech uspořádání společnosti a zvláště garance svobod, především svobod majetkových, je zde těžko překonatelný rozpor. Ten by se sice nemusel nutně projevit v přípravě volebního programu takové jednotné levice, zcela jistě by ale vyplul na povrch ve chvíli, kdy by tato levice převzala vládu a začala měnit zákony.

Pro sociální demokraty navíc neexistují jako potenciální partneři po vítězných volbách jenom Zemanovci a komunisté. Jsou zde například lidovci, tedy další přirozený koaliční partner – tentokrát ze středu politického spektra. Podobně zelení.

ČSSD má jistě mnoho nepřátel. Čím více jdeme doprava, tím jsou tito nepřátelé nesmiřitelnější. Ale není to strana bez koaličního potenciálu nebo s malým potenciálem. Naopak je to strana, která si bude moci po volbách rozhodnout, se kterým nebo se kterými partnery sestaví vládu a ta pak bude usilovat o důvěru v Poslanecké sněmovně.

Pokud by měl existovat nějaký program sblížení se levice, jeho základem by měla být široká diskuse uvnitř rozhodujících sil a mezi těmito levicovými silami navzájem. Měla by to být diskuse o mantinelech a logice levicové politiky. to by bylo potřebné.

Představa jednotné levice je tedy sice zajímavá, ale není dobrá. Určitě není dobrá pro ČSSD. A není dobrá ani pro levici obecně.