Už za necelou hodinu budeme poprvé volit svého prezidenta. Jedni ho budou zbožnovat, druzí spíše nenávidět. Dnes je jiná situace, volíme každý sám za sebe a nepotřebujeme k tomu volené zástupce a kejválky, kteří volili jak Husáka, tak i Havla.
Mně nejde jen to, zda je někdo větší levičák a bude za mne dýchat, až z toho dostane astmatický záchvat a bude jako starostlivá máma o mne pečovat. A nakonec se z něj vyklube pěkný macech, kterému jde jen o tučnou apanáž, výživné a na mne po volbách zapomene. To, že je veselé mysli a je to takový lidový "náš táta", může být předzvěstí něčeho, co zde už jednou bylo. Vím, že pro mnohé je něčím jako modlou a ztělesněním sociální spravedlivosti a věřící by šli za svým pasáčkem, vždyť by je vedl na dobré pastviny, tam do nadoblačné výše ke světlým a ještě lepším zítřkům. Lidoví byli i moji, pracujícím lidem zvolení presidenti Gottwald i Zápotocký. Pěkně děkuji, mně stačili ke štěstí tihle dva.
Mnoho vody uplynulo, jarní květinku svobody převálcovaly tanky a na tankodromu začala velet garnitura těch největších politických špinavců a kolaborantů. Jsme sice o desítky let vpředu a radostnější, než kdy předtím, ale těm některým se přece jen stýská a volí nostalgii. Když nemohou volit toho svého, tak aspoň dobrého pokrevního bratra. Sociální demokraté k nim patří, asi jako zadek na nočník. To se týká i vás pohrobků Gottwalda a Husáka, vás přisluhovačů a politických šejdířů v barvách nejen dělnické krve, ale i myšlenkově zrůžovělých národních frontmanů nebo jiných překabátěnců, kteří za mne chcete myslet a radit co a jak.
Bylo mi čtyřicet, když volali studenti Kdy? Když ne teď! Kdo? Když ne my! a mlčící většina raději držela hubu a krok a vzdychala, že se nedá nic dělat. To že jsme mazaně zapomněli na úderná prvomájová hesla "My jsme mládež nová, mládež Gottwaldova" a mazali je z paměti, bylo u některých známkou rezignace nebo zbabělosti. Už tehdy se národ rozdělil na mluvící menšinu a mlčící většinu. Každý z nás by si měl zamést před svým vlastním prahem. Kdo jsi bez viny, hoď kamenem. Já nečekal ve skrytu se svými klíči, až přijde ta chvíle a bude to tutovka.
Můžu se s čistým svědomím podívat do zrcadla, mám nejen zkřivenou páteř, nohu a křivou hubu, ale nestydím se před sebou. Mám jinou vadu, mám paměť jako stádo slonů dohromady a ještě jsem nezapomněl. Jsem sice na odpis a s vozíkem bych se mohl dívat jen na okraj společenské propasti. Ale nechci se vrátit do hrobu a rád bych ještě pár let svobodněji dýchal.
Proto věřím a fandím mladým, jen oni mohou změnit současnou situaci a když se k nim přidají ostatní slušní lidé, bude tu opět šance na změnu. Když ne velkou, tak zaplaťbůh za trochu jiné politické klima. Je správné, že nová nastupující generace nechce žít v podivné myšlenkové schizofrenii.
Je pro mne lepší žít jako invalida a mít v hlavě jasno, než kdyby to bylo naopak. Myšlení některých lidí je zvláštní, povídají takové hlouposti a přesto nejsou zbaveni svéprávnosti. To oni budou volit člověka, který se mýlí, protože má občas zkreslené informace. No a co, to se nikomu nestane, že občas vypustí z úst nějakou nepravdu? Už se těším, jak by nic nevěděl o naší pevné koruně a nikdo z jeho poradců mu neřekl ani slůvko o měnové reformě.
Chci být hrdý na svého prezidenta, styděl jsem se po většinu svého života.
Proč bych měl jít ke kováříčkovi, když mohu jít ke kováři? Proč bych měl jít k zemanovi, když mohu jít ke knížeti.
