Byla to má vina, že jsem očekával něco jiného. Jako bych neznal Pandořinu skříňku a co asi vše skrývá. Nepotřebuji si ve svém věku kazit náladu, abych slušně reagoval na hromádky nevoňavých vět, ve kterých postrádám noblesu vítězů. Není mým zvykem otevírat diskuzi u svých blogů. Moc dobře vím, že se především ozvou potrefené husy a ti, kterým jsem šlápl na kuří oko. Dobrovolně jsem se přivázal k pranýři a sám nad sebou vyřkl ortel práva útrpného.
Omlouvám se všem bez rozdílu pohlaví, věku, a náboženství : paní Evě K. a pánům Jiřímu Č., Janu N., Miroslavu N., Janu Š., Pavlu P., Honzovi B., Martinu J., Miroslavu C., a mnohým dalším, kteří jsou stejného myšlení a já na ně ve své stařecké roztržitosti zapomenul.
Nic jiného než opovržení si nezasloužím a prosím Vás vy neomylní, dejte mně na holou prdel pětadvacet a nešetřete nadávkami a plivanci. Váš guru by mne také nazval černou skvrnou nové společnosti, ale myslím si že by neplivnul, tak zvčilý on zatím není.
Všem těm ostatním slušným, které jsem tady nejmenoval, děkuji za morální podporu. Slibuji, že radost socialistům neudělám, nebudu prosit o smilování, protože toho nejsou vítězní pašáci schopni. Ale mohli by mně aspoň přehodit pytel přes hlavu a zařídit třeba odvoz na skálu Tarpejskou, ovšem na účet VZP. Ze skály bych skočil tak šikovně, aby vozík zůstal pro jiného. Mám sociální cítění, přesto nejsem levičák.
Slibuji také, ať se stane cokoliv, že ani náhodou nepovolím diskuzi u jakéhokoliv mého dalšího článku, byť by byl o smaženém celeru. Každý má možnost mi sdělit i nesouhlasný názor na mé kontaktní adrese. Děkuji za pozornost a ještě jednou Mea culpa, mea maxima culpa.
