Snad jen z povinnosti si opět postěžovala placená funkcionářka ROH nyní ÚRO. Pokaždé stejná písnička se ozývá z farmy novodobých bílých límečků nebo fižíček. Nejen v Arábii dodnes platí Psi štěkají a karavana jde dál. A jak u nás doma?
Prý jak k tomu přijdou prodavačky obchodu, že na Štědrý den mají tak "blbě" dlouhou pracovní dobu. Ani nestačí skončit robotu a celé uřícené pospíchají domů a teprve teď začínají chystat nejen slavnostní tabuli a musí se usmívat pro změnu mezi svými nejbližšími. To že se usmívají u stromečku, tak tomu věřím, ale že by měly dutinu ústní rozesmátou od ucha k uchu mezi regály nebo za kasou? Sci-fi to nebyla, viděl jsem to na vlastní oči ve starých pamětnických filmech a v Ženě za pultem. To že v dobách nelehkých je nutné vzít jakoukoliv práci a nedělat to co by člověk chtěl a čemu rozumí, platilo tehdy i dnes. Vím o čem mluvím, byl jsem nejen odborovým funkcionářem pražské divadelní sekce, které předsedal vinohradský herec Ota Sklenčka. Já sice udělal chybu, podepsal a neodvolal a šup, už jsem dělal nádeníka. Kdepak žádná práce v teple kotelny nebo mytí výloh a promazání rolet, kde kápl nějaký troník na přilepšenou. Já makal jak černý, pardon barevný, jejda ten už vůbec ne, jako afroamerický přístavní dělník při vykládání žoků. Nebyl jsem v partaji a tak holt zbyla jen makačka. Všechno zlé je k něčemu dobré, já měl svaly jako Fibingerová a přepral bych celý odborářský barák na Žižkově.
Naplnilo se do posledního písmene úsloví "Kdo s čím zachází, tím také schází", několik let jsem den co den bral do ruky tuny potištěného papíru takovými legracemi o zkvalitnitnění práce nejen odboráře, ale také každého dělníka, rolníka natož pracujícího inteligenta. Co jsem se jen nasmál při četbě ruské mutace pro zdejší pátou kolonu stejskalů, Sovětský způsob života aneb Jak si sovětský občan nedává nohy na stůl, protože na něm má Dějiny VKSb a ještě veselejší Sovětský kolchozník není jen Mičurin, ale možná příští vůdce lidu. Prostě samá hodnotná literatura, ani naši novátoři nezůstali pozadu. Racionalizace práce znamená používání rozumu, to je slovo do pranice. Od nich to sedí, pletou si karmy s brojlery a do latiny se nýčko hrnou. To není mrtvý jazyk, to je živá současnost. Jejich fotely mají stejně vytvarované zadky jako ti předlistopadoví, ale materiál je nyní kvalitnější, prý má nějakou paměť.
Proč tohle píšu? Já dělal ledacos a většinou jsem sloužil lidem. Jako prodavač a hostinský, kuchař v Krkonočích nebo maskér v divadle. Prodávalo se, čepovalo, vařilo a líčilo o sobotách a nedělích, o svátcích. Ale já si nestěžoval, vždy jsem se snažil nebýt naprdnutý, i když se mně mnohdy práce zajídala. Nejen při ochutnávání jídel.
Když někomu nevyhovuje pracovní doba, tak se může udělat pro sebe. Třeba může prodávat kedlubny jako podomní obchodník a být pánem svého času. A ta odborářská paní? Šla by, kdyby chtěla na veřejně prospěšné práce, když nic neumí a ničemu nerozumí. Ať pro jistotu přimaluje politikům smetanově hebounká tykadla, práce za mřížemi ji zocelí a mozoly ztvrdnou. Není lehké vzít práci jakoukoliv práci, ale jako odsouzená bude mít nárok na finanční odměnu. To víte, doba je nelehká.
