Tichá pošta na internetu aneb pošli to dál. Díl první.

Jsem člověk hravý a důvěřivý a nerad kazím svému okolí nebo lidem, kteří mi jsou přátelsky nakloněni radost. Jak říkal pan Werich " To je sranda milostivá paní, viďte? ". Naivně jsem si myslel, že to jsou veselé adventní otázky. Já bláha.

Letí to od majitele jedné stránky ke druhé, třetí. Otázky, které si vymýšlí kdekdo a nikdo pomalu neví, kdo byl na prvopočátku zrození. Snad to odstartovala paní Dianová, jíž si vážím pro její hravou lehkost psaní. Ostatně, kdo by měl mít ke hře blíž než učitelka mateřské školky a já se pomalu vracím do tohoto věku. Snad budu dobrým žákem a nebudu zlobit, ale něco ve mně zůstalo z fanfarónství let strávených mezi kumštýři. Proto budu psát jen o tom co já uznám za vhodné, ale slibuji, že se neodchýlím od zpovědi a mnou vybraných otázek. Co z toho je původní a měnili blogeři bez rozdílu rasy, pohlaví a náboženství, tak to já tedy nepoznám. To se ví, že napíšu něco sebemrskačského a vyplním kádrový dotazník ke spokojenosti nejen paní vyšetřovatelky, ale také všech, kteří vše sledují přímo na obřím monitoru. Technici webové stránky zajistí signál nejen do všech měst, ale i vísek těžko k nalezení na turistických mapách v měřítku 1 : 25.000.

Do zahájení dlouho očekávaného duelu zbývá ještě čas, abych vás seznámil se soupiskou obou mužstev. Nejprve hosté, kteří nastoupí nejen v kompletní sestavě jedenácti otázek, které budou střídat podle situace na hřišti. Trenérka získala souhlas, aby její hráči kladli i další všetečné zvídavé dotazy, tak jak to umí pan Moravec, totiž inteligentně. Nebo paní Jílková co v její štěkárně sice nikdo neví kdo komu klade otázky, ale je to veselost k popukání. Opravdická zábava, kdy praskají kšandy a ramínka podprsenek. Ani já bych nerad zkazil legraci, jen když je aspoň k pousmání. A moje sestava? Rád bych překvapil svou útočnou hrou, abych dokázal, že i já umím hrát nejen v duchu fair play, ale řídit se coubertinovskými hesly nebo ještě raději tím o vítězící pravdě a lásce. Do Brány borců nastoupí boreček, který umí mužstvo podržet a také svou fatální chybou připravit celé mužstvo o zisk byť jediného bodu. V obraně hráč, který dovede nejen razantně odkopávat míče a často se splete a vystřelí nechytatelnou bombu na vlastní branku. V záloze zdegradovaný lapiduch, odbornost instruktor vojenské zdravotní služby, použitelný jako sběrač raněných. V útoku pak špílmachr kopající kolem sebe, trochu primadona, ale do Maradony mající hodně daleko. 

Promiňte mi, že si odskočím, dělá to nejen tréma před zápasem, ale také strach, jestli má hra zaujme mé diváky. Když se jim dnes nebude líbit, příště se určitě polepším. Budu na sobě dřít do roztrhání dresu. Sportu zdar a blogu o kopané zvláště!