Přesto je v dobré fyzické kondici, ale stále si nemůže vzpomenout, kde udělala v kariéře chybu, že nejde všechno podle jejího forschriftu. Ale pro buldočí vytrvalost by si zasloužila tato křehká dívenka, abychom po ní jednou pojmenovali aspoň ulici, když letiště už patří Václavu Havlovi.
Stejně té vinohradské třídě nebudeme nikdy říkat jinak než Korunní či Korunka bez ohledu na rasu, náboženství nebo pohlaví kohokoliv, za jakéhokoliv režimu ať už s okupačními vojsky, bratrskou armádou nebo období bez vojenského zásahu.
Uplynulých 140 let je určitě dost dlouhá doba k důkladné prověrce názvu této ulice. Je to dobrá adresa, bodejť by ne, vždyť Svatováclavská koruna je pro většinu nejen Pražáků, ale i národa klenotem, který bychom měli neustále aspoň v duchu leštit, aby její lesk a blýštivá krása dopadala i na naše hlavy. Jen čeho všeho byla tahle ulice svědkem, bez ohledu na počasí a bylo jedno zda se jmenovala tak či onak. Vždyť ani pojmenování po tehdejším hodném Němci Wilhelmu Pieckovi neubíralo nic z jejího kouzla. Takhle jí nenazval ani sebeblbější komanč, byť by byl zpitý jak carský oficír.
Už jen to, že na jejím začátku je Náměstí Míru nebo chcete-li Mírák. Je to taková Porta Bohemica otevírající bránu do srdce všech, kteří tady někdy trvale bydleli a pokračující symbolicky směrem geografickým k fakultní nemocnici a krematoriu. Ulice roubená stromořadím, přehezká cesta životem, to musíte uznat. Pěkně rovná a jakoby nalajnovaná jde za svým cílem.
I paní Karolína Peak šla pěkně zpříma za svým snem. Vystřídala tolik partají, že to byla znalá světoběžnice, spíše však oběžnice kolem momentálního centra politické moci. My si musíme vystačit se Sluncem, ale ona rotovala kolem ODS, Věcí veřejných a tady se na chvilku zastavíme. Všechny prostředky jí byly dobré, když nevěděla jak dál, klidně odhodila trochu svého šatu a do začátku to prubla v onačejší módes róbes s jí podobnými děvčaty a úderným billboardem “Kluky pusťte k vodě”. Prádelko s přídavkem umělého vlákna ovšem může způsobit zapařeninu těla, jí se zřejmě ohříval a zapařoval mozek jak byla rozjetá cestou k metám ještě vyšším. V co doufala nevím, snad chtěla aspoň zářit jako pornohvězda na Rosenbergově nebi, když u Nečase to šlo tak zvolna loudavě a ona se bála, že by mohla rychle dohořet. Snad věděla že erotika je líbivé téma a že se s ní snoubí také řeči o morálce. O té politické ráda Karolínka mluví, ta drobná dívenka, která snad rozumí všemu. S morálkou jde ruku v ruce i korupce a s takovým heslem vytáhla do boje jako čelná funkcionářka LIDEM. Nevím zda se všemi lidmi dobré vůle nebo je to její odraziště k dalšímu stupínku na jejím piedestalu. Vždyť být ministryní války a mít na povel podřízené s uctivostí salutující muže je snem každé ženy. Té většině stačí manžel a milenec či o něco víc než jen malé množství mužů, každé podle její práce a zásluh.
Nebyla dlouho paní Peak v ministerském křesle, ale určitě si užila svých osm dní slávy, kdy se hřála na výsluní. Kdepak zase na nás vyjukne, nevěřím tomu, že skončila. Vždyť by se mohla někdy ucházet prezidentský stolec. Vedle těch mocichtivých nanuků a nanynek se vždycky místo najde, protože vrána k vráně nerozlučně sedá. Povedená sešlost, jmenný seznam toť bonbónek, lahůdka pro neznalé fajnšmekry, ale všichni tou možností stejně profrčí jako když do politických vrabečků střelí.
Paní Karolína Peake ještě žije a nebývá zvykem pojmenovat cokoliv po člověku dosud dýchajícím, byť napojeným na hadičky. Je to sice politická mrtvola, ale jeden nikdy neví. Ale ona by si určitě zasloužila pro svou vytrvalost, když už ne ulici, tak alespoň planetku ve vesmíru neb jest to oběžnice moci. Pane Grygare prosaďte to, byť jste jen čestným předsedou, ale Vaše slovo má váhu, na rozdíl od mnohých politiků.
