O žižkovské ulici, která nevěděla čí je.

Já se narodil na dobré adrese, v moderním činžovním bloku s dlouhou řadou domů, širokými prostornými vnitrobloky a bystrozrakým obyvatelstvem pohlaví obého. Někteří nepřijímali ze zásady, ti druzí podobojí, protože jeden nikdy neví.

Tam naproti nákladovému nádraží nestál obyčejnský barák s malými bytečky, vodovody a záchody na pavlači. Kdepak něco takového, byl to a dodnes je moderní činžák s výtahem, balkóny a domovním vchodem na zámek. Tenkrát ještě s tlustou domovnicí, dnes tam možná visí pyšná cedulka Dům je v kapitalistické péči nájemníků. Tenhle dům stál v ulici honosící se jménem Mladoňovicova, tomu názvu ale nepřála doba. O přejmenování se dochovaly dvě verze. Aby mě nikdo nemohl obviňovat ze zaujatosti, nabízím obě. Ale jedno mají společné, je z doby, kdy se mluvící menšina prodrala k moci a ulici dala název Jana Želivského.

Nová doba si žádala nové činy. Petr z Mladoňovic byl takovým předsedou umírněnější husitské partaje, který dával přednost moudrosti a vzdělanosti. Nebylo divu, že stanul v čele pražské univerzity. To Jan ze Želiva byl jiný číman, byl radikál nebrající si servítky, když mluvil o opozici. Jeho mluvě rozuměl lid sprostný a tak se snadno stal vojevůdcem chudiny. Lid šel za ním jako krysy za pištcem. Nepřipomíná vám ta doba něco, o čem jste někdy slyšeli nebo dokonce zažili?

Jugoslavský prezident Tito ač komunista se odmítl podrobit diktátu Stalinova Kremlu a tehdejší vtipní Dikobrazové z něho udělali Krvavého psa. Stačilo tak málo, psa odět do proklínaných barev hvězd a pruhů, přizdobit krvavou sekerou a napsat Jugoslávský buldog aportuje za dolary. Jeden, který byl satirikem za každého režimu dokonce zplodil údernou rýmovánku.

Tito, Titler patří mu snad spíš

o tom svědčí jeho sekera

věnování na ní uvidíš

Titleru od Hitlera.

Proč by se ulice měla jmenovat po jugoslávském renegátovi? Bylo úplně jedno, že Mladoňovic není Mladoňovič. No a co?

Radní rozhodli a kde je pravda, bůhsuď. Možná je někde uprostřed, ale to se dneska nikdo nedozví. Želivského popravili a Jan Žižka sedí na koni a mlčí. 

Proč mají Žižkováci stále rádi Želivského, když v době svého uzurpátorství zakázal karty a hampejzy? To teda nevím.