O vaření trochu jinak, dnes o přepepřeném hovězím na pepři.

VITANA VAŘÍ ZA VÁS , OBČAS TAKÉ ZA MNE. Můžu nechat předvolat kromě stovky svědků ještě psa Kazánka, kocoura Barnabáše i pár nedůvěryhodných osob. V dobách mých profesionálních kuchařských prvopočátků jsem se dopustil neuvěřitelné matematické chyby. Desetinná čárka sem, desetinná čárka tam, to mi budiž prominuto. Matematika, aritmetika a algebra nikdy nebyly mými silnými stránkami. Když jde o peníze, to jsem ale kabrňák.

I když jsem vyměnil paletu s líčidly za umění kuchařské, přece jen je rozdíl v něčem zdánlivě podobném. Namícháte-li si barvu tělky tak, jak jste si nepředstavovali, tak se nic neděje. Nevadí, namícháte jinou systémem pokus omyl a kamera jede dál. U vaření je to kumšt, protože s kořením se zachází jako se šafránem. Mnoho-li? Přiměřeně, přiměřeně. Když ovšem navíc neumíte ještě násobit, pak je veselo v chaloupce pod horami. V téhle chalupě se děly věci, tady jsem činil své první krůčky u kastrólů a hrnců.

Zkuste si míchat kvedlačkou v padesátilitrovém kotlíku a jakýkoliv pokus nebo omyl se vám šeredně vymstí. Vaši strávníci se potom neusmívají a dělají nepěkné obličeje jakoby chtěli naznačovat, zdali nejste náhodou kuchyňský podvraťák. Žádný český voříšek krasavec, ale pořádný eklháftní vořech. A je to tak jednoduché a prosté jako Tučného

dvacet deka, třicet deka.....…..........

….......................... ,jen si račte říct,

...................................................

... mohu nechat o jedenáct deka víc?

Deko sem deko tam, 5 gramů na 10 porcí a kolik musím nasypat pepře do omáčky, když je počet porcí krát ( x + b )² ? Tak to vidíš ty blbečku, že jseš najednou vedle a těch řečí ve škole. Co se hodí k životu a co je k ničemu, ani neumíš spočítat pytlíky s kořením. Fakt je, že jsem před zkušební komisí tvrdil „ Voda se vaří při 90 stupních „ a spletl si to s pravým úhlem.

Hovězí v kotli dostalo pořádně za uši, ono těch gramů muselo přijmout o něco víc. Pepřík sem pepřík tam, na hovězím rád ho mám. Nešetřil jsem a byl štědrý a první od koho jsem dostal „pochvalu„ byla moje šéfová.

Následoval maskot horské boudy pes Kazánek, který díky přepepřenému luftu chytil stopu a mazal do údolí vykecat, že ten nový kuchař je nejenom blbej Pražák. Černý kocour Barnabáš prskal nejen vzteky a utekl ke správci chaty do kanceláře a snažil se vlísat do jeho přízně, když jsem ho tak zklamal. A hudroval si pod vousy "on topit umí pořádně a u sporáku je útulno, ale taky pořádně pepří". A náš správce byl spokojený, jemu stoupl prodej piva ten den o pěkných pár půllitříků a paničky konzumovaly digestiv ve větším než malém množství.

Petře nepřepepřete toho vepře a to se mne netýkalo. Jsem Láďa a kráva není prase.

Takže se vlastně toho moc nestalo, jen já udělal Vitaně reklamu v záhlaví a sobě trochu té ostudy. Přesto bych poprosil Byšice, jestli by neposlali darem aspoň Masox extra silný na přilepšenou. Vždyť jsem žil spolu se stovkou mých strávníků s chutí.

Dovětek: Když se mohli zmýlit v Americe o jednu desetinnou čárku u špenátu, proč bych já si nemohl ve střední Evropě zablbnout s pepřem. 

Špenát dlabu jako Pepek námořník a svaly stejně atrofují. Jestli pomáhá " trocha pepře, ať se vzepře " to také netuším. 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Ladislav Smrčka | čtvrtek 31.1.2013 13:06 | karma článku: 7,85 | přečteno: 542x