Zdeněk Pohlreich prohlásil před pár měsíci, že po svíčkové za 20 let neštěkne ani pes. Nevím jak dalece mají rádi tuhle omáčku s knedlíkem psi, ale našemu Mácovi taky chutnala. Byl to totiž mlsný kocour, kterého neuchlácholily štavnaté kousíčky Whiskas, ale u misky se svíčkovou zapomínal i na kočky v celém širokém okolí.
Možná vyslovím kacířský názor, že tohle echt české jídlo se dožije kulatého výročí a bude stejným klenotem na talíři jako vepřo-knedlo-zelo. Ale ve všední dny se možná budeme odbývat instantními amarouny nebo předvařenými chrousty z dovozu a budeme se těšit na Den díkůvzdání, kdy nám pod nosem zavoní božská krmě. A naše tělo se nechá obluzovat nezdravou, o to více chutnější manou, jejíž poselství nám seslala Bohyně kulinářského Olympu Magdalena Dobromila Rettigová.
I když budou stále diskuze na téma svíčková je maso nebo omáčka, zahušťovat ano nebo ne a čím, je to totiž úplně jedno. Svíčková na smetaně patří a bude patřit do českého jídelníčku, stejně jako do slovenského brynzové halušky. Jsou to takoví Kristiáni a Jánošíci zlatého fondu česko - slovenské kuchyně. Snad právě proto jsou stále předmětem nikdy nekončících debat, jestli je lepší ta jemnější omáčka nebo více divočejší a jestli je lepší brynza jen s pažitkou nebo přidat na špičku nože pálivou papriku. Co rodina, to jiný zaručený recept jen na tu naší jedinou, tu nejlepší. Je dobře, že se i recepty předávají z generace na generaci a střeží jako rodinné zlato. Taky je jedno, zda jsou to výstřižky z novin, ručně nebo strojem psané a uložené v šuplátku kuchyňského stolu. Nejen fotografie, ale i to jídlo zůstává milou vzpomínkou na babičku nebo maminku. Vždyť cokoliv udělaly k snědku, vždycky to bylo pohlazení tak milé, že děkoval i žaludek. Tohle už věděla Rettigová, jen netušila, že její návod jak připravit smetanovou omáčku k pečínce se bude šířit dál, do časů a za obzor bezmála dvou století.
Vezmi kus, asi 4 libry takzvané svíčkové pečeně, totiž ten kus libového masa pod ledvinou, všecky kůžičky a loj z ní okrájej. Nasol ji, vezmi dva žejdlíky vinného octa, pokrájej do něj celou cibuli, dej 12 celých pepřů, 4 kousky zázvoru, trochu dymiánu a nech to povařit. Zatím prostrkej nasolené maso slaninou, vlož je do hliněné nádoby, tím vařícím octem je polej, v tomto láku maso tři i čtyry dni, v zimě i déle ležet nechej.
Dej na kuthan a posyp drobnince krájenou cibulí, přidej nakrájený kořínek petružele a mrkve i kousek celeru. Posypané cukrem s kouskem másla vše přismahni do hněda, totéž i maso opeč ze všech stran, přidej bobkový list s novým kořením a pak zalij hovězí polívkou. Zeleninu i maso nech znenáhla pod pokličkou dusit a přelívej kyselou smetanou s trochou hnědé jíštičky. Je li omáčka příliš hustá přilij ještě krapítek vývaru. Omáčku procedíš a navrch citronovými koláčky nebo půlměsíčky okrášlíš a podávej se zemčaty opečenými v máslíčku. Když právě svíčková pečeně není k sehnání, může se z kýty kypré jiné maso použít.
Jen něco nedovedla odhadnout, že budeme asi pátou generací, která si tuhle dobrotu stále dopřává a vychutnává, ale s knedlíkem. Asi by nám moc nešmakovala omáčka s brambory byť orestovanými na másle, o kterých si my můžeme nechat akorát zdát. Ale to by bylo jiné povídání, o kvalitě potravin a naší hlouposti, kterou si prýnecháme líbit etc. Knedlík totiž v té podobě jak ho známe my, ještě čekal na svého „vynálezce“.
Kdykoliv budete mít na talíři svíčkovou, poděkujte nejen své ženě, ale hlavně její mamince, od které se to naučila. Tahle voňavá omáčka dokáže neuvěřitelné zázraky, třeba stejně jako já budete mít takové štěstí a slovo tchýně vymažete z paměti. Poděkujte také jí a hlavně dokud je naživu.
Než jednu tchýni, je lepší mít dvě maminky a Rettigovou v knihovně.
