Kratičké poznámky o všem aktuálním, jak je přinesly zprávy z domova, ciziny a sluneční soustavy. Budu je komentovat převážně nevážně, protože Země se přece točí a katastrof jsou plné televizní svodky a bulvární tisk.
Nezlobte se moji čtenáři, že jsem vás zklamal svou mylnou předpovědí o beztrestnosti Pavla Tykače. Někdy si myslívám o svých životních zkušenostech a stařeckém moudru samá pozitiva, ale závada je na mém příjímači, i když žádnou omluvnou cedulku na čele nemám. Já bláha si myslel, že konečně bude zase legrace s odvoláním k vyšší instanci a kauza se povleče tak dlouho, až se doloudá do nenávratna. Není to pro mne jednoduché ve své ješitnosti si přiznat omyl a podívat se zpříma do klávesnice a napsat ZMÝLIL JSEM SE, PROSÍM ODPUSŤTE MI TO, JÁ TO UŽ VÍCKRÁT NEUDĚLÁM.
Musela se ozvat rána ze dvou stran, jak Vrchní soudní budově a spořivému Pavlíkovi spadly kameny ze srdcí. I mně se, ale opravdu ulevilo po prezidentově amnestii, konečně je tady úlevné vydýchnutí z převelikého napětí, zda se moje předpověď splní. Je to dobré, nemusím čekat do časů výročí Vítězného Února, už dnes si mohu výsknout spolu s panem soudcem a obžalovaným. Kdepak žádné zločinné spolčení, to jen blahovůle našeho mocnáře jim dala novou životní šanci. Pan soudce nemusí zakopávat soudní spis hluboko pod zem jako zamřelou rybu a mladý bohatec může být ještě vysmátější, mít nenasytnou mastnou hubu roztaženou chirurgickými háky.
Jsem tomu rád, že jsem se dočkal doby, kdy slušní drobní střádalové jsou na svobodě a gauneři, kteří malují tykadla na náš kapitalistický majetek za mřížemi a proto volám z plných plic TYKAČ SÍ SMETANA NO a budu volat tak dlouho, dokud si pro mne nepřijedou se slušivou kacabajkou.
Bez jakéhokoliv nátlaku nebo mučení se kaju z předchozího omylu a buším pěstičkou v rachitickou hruď Mea culpa, mea maxima culpa.
Už se těším na další amnestii, možná se bude vztahovat i na duševně vyšinuté a já budu celý, podle mediálních komentátorů, rozechvělý, jestli nebudu aspoň přeřazen na jiný pavilon bez mříží.
