Píšu nyní raději o vaření, vojně a jiných hloupostech, protože chci blogovat pro svou radost a možná potěšit pár stovek čtenářů. Tím si žádné "bodíky" nezískám, neboť sedět na dvou myšlenkových židlích neumím. Nenastavuji dvě tváře zrcadlu, abych byl čtenější v řádech tisíců. Býval jsem na těchto stránkách blogerským elévem a snažil se stoupat na žebříčku popularity. Ale nejde mi to, neumím si přesedat při sebemenší zprávě v českých poplašných hlásičích.
Já nepřesedám i kdybych chtěl, jsem trochu bázlivý a malounko plem plem na hlavičku. Teď v čase předvolebním jsem trochu znejistěl a nevím komu dát svůj hlas. Jsem stále nerozhodnutý, zprávy se na mne valí z obou stran. Onehdá jsem zaslechl v rádiu situace na českých tocích dnes v sedm hodin ráno Ohře v Lounech …... A někdo mazal a cestou volal „ Lidičky blíží se katastrofa, na Hradě má sedět zasejc ňákej lotrando, co nás chce zašantročit do Němec, poněvádž neumí mluvit po našom. Prej je to kníže, to bude némlich takový jak za Háznberků, bóže co já se naúpěl a celejch třista let. Tudymá poteče nejčko Eger a já nebudu Louňák, vono se to tady bude menovat ausgerechnet kristapána Laun „. Čtenáři nedivte se, jsem nesmělý a léčím se. Mě tyto hlasy lidu zaskočí, nejsem si totiž jistý, zda nejsou Boží.
Taky o tom druhém jsem slyšel, je takový vzdělanější, jak je vtipný a dokáže se každému vlichotit. Nejen novinářům, ale i nám sociálně slabým, neboť nás považuje zřejmě za mírně slaboduché. Jen se bojím, aby za nás „ náš zlatý táta „ mnoho nedýchal, protože by mohl dostat souchotě a já se nechci dělit o místo v pořadníku v rehabilitační léčebně. A samozřejmě bych mu nezapůjčil Symbicort 200 ® nebo Atrovent N, neb je skromný a nafoukaný dost. Eo ipso já mám CHOPN III. stupně a on se může léčit za dělnické peníze poněkud komfortněji v tom jejich vládním Sanopzu či na zdravém vzduchu Vysočiny.
Jsou jedinci, kteří umí sedět nejen na dvou židlích, protože jim stačí zaklínadlo Jsem sice antikomunista, ale neházím je všechny do jednoho pytle. A novodobí Stejskalové, členové gangu Bratstvo kočičí pracky a milovníci starých pořádků klikají a klikají. Oni to považují za stranickou povinnost a každý kýval je jim dobrý. A psát líbivě pro tuhle suitu sešlou věkem i myšlením nechci a nebudu, protože to ani neumím. Nesedím na dvou židlích, i když vím, že ta druhá by mohla být přece jen polstrovanější, takové křesílko na blogerském Olympu.
Proto budu raději psát i nadále o hloupostech, moje mozková kapacita je i tak dost vytížená, já totiž nevím, jak se k těm výšinám vyšplhat. To dávají nejlepším šplhounům nějakou gold kartu, kterou bych se mohl chlubit, kam bych jen přišel i já? Bóže, to by byla krása.
I v koutku duše bych se rád pyšnil a holedbal, jaký já jsem oklikovaný kabrňák.
