Volby by se ze svátku demokracie mohly proměnit v její pohřeb. Zastavme to, dokud je čas!

Čekají nás ty nejdůležitější volby. Jde o všechno a navíc jde o Česko. Dezoláti, fašisté a Putinovi pohůnci slintají blahem a slaví už teď pád liberální demokracie. Ta je volbami ohrožena a je třeba hledat cesty, jak ji zachránit.

Ještě nedávno jsme se o naši liberální demokracii nemuseli obávat. Lidé v posledních parlamentních volbách dali svou důvěru hodnotám, pravdě a lásce, jež se zhmotnily v pětikoaliční vládě (později čtyřkoaliční, neboť Piráti s výjimkou Jana Lipavského chvilkově zakolísali), Senát stál na stráži demokracie, co pamatujeme, i volba prezidenta pak jasně potvrdila, že lidé jako jeden muž stojí za liberálně demokratickými hodnotami. To vše bylo utvrzeno ještě vhodným výběrem nových ústavních soudců včetně jeho předsedy a také prací naší tajné služby, která se v celé řadě případů neváhala postavit na správnou stranu a přitiskla tak pečeť jistoty na naše evropské směřování k lepším zítřkům. Spojenými silami výše vyjmenovaných hodnot získal náš lid jistotu, že nezakolísáme, že naše směřování je neochvějné, že naše hodnoty jsou nezpochybnitelné a že stojíme na správné straně.

Snad právě pod dojmem dobře vykonané práce celá řada našich novinářů, různých činitelů, ale bohužel i občanů složila ruce v klín a opájela se (jistě krásnými) výsledky naší liberální demokracie, ať už šlo o naprosté odstřižení od nepřátelských energetických zdrojů, nákupy krásných nových válečných strojů a zařízení, jež ochrání naše občany a v případě potřeby (a bude-li příležitost) srazí na kolena ruského medvěda, nastavení nových a progresivních cen celé řady komodit a služeb a naproti tomu úpravu kupní síly našich občanů, kterou bylo třeba přizpůsobit takto ušlechtilým myšlenkám a záměrům, či bezvýhradnou podporu krokům, které by v podobě green dealu přinesly nám všem trvale udržitelný rozvoj a zajistili naše další přežití na prudce se rozpalující planetě, navíc s vědomím, že právě v Česku se otepluje dvakrát rychleji než na jiných místech světa.

Tyto hodnotové výdobytky však byly nejen systematicky zpochybňovány a plíživě destruovány ruským agresorem, ale co hůř – i celou řadou našich opozičních politiků i vlastních občanů, kteří se v nemalé míře odmítli ztotožnit s naším směřováním, konání naší vlády se nejprve skrytě (to se ještě obávali sice demokratických, leč rázných kroků ministra vnitra Rakušana a především nesmlouvavého „kladiva na dezoláty“ plukovníka Foltýna) vysmívali a našeho směřování se odmítali účastnit, a dnes se dokonce odmítají postavit na správnou stranu, přestože pokyny a doporučení ze strany vlády byly a jsou zcela zřejmé a jasné. Mezi dezoláty se dokonce prosazují názory, že by se naše republika měla vydat maďarskou či slovenskou cestou, což už musíme označit jako absolutní hnus. Mezi lidem nám bují různé alternativy, korigované informace, jež vláda a novináři respektující hodnoty předkládají národu, nejsou akceptovány, často jsou zpochybňovány a zesměšňovány.

V takové situaci nás nyní čekají zřejmě nejdůležitější volby v našich dějinách. V situaci, kdy jsme ve válce, v situaci, kdy jde o všechno, v situaci, kdy jde o Česko. Vládě však těžko něco vytýkat, udělala, co mohla. Bohužel, okolnosti jsou teď naší liberální demokracii nepříznivé. Plukovník Foltýn v potu tváře hloubí příkopy, pojmenovává svině sviněmi, ale lidé podlehli proruským narativům. Korespondenční volba, jakkoliv jsme si od ní slibovali rozkvět a posílení liberální demokracie, zřejmě nezajistí tolik potřebné miliony hlasů ze zahraničí ve prospěch vládních stran. Policie sice koná, ale kolik dezolátů máme dnes pod zámkem? Pouhé jednotlivce, ale potřeba je mnohem vyšší, pravděpodobně by v zájmu demokracie bylo třeba eliminovat vyšší stovky tisíc dezolátů. Myšlenka krásná, leč v současné době neuskutečnitelná.

A tím se dostáváme k meritu věci. Je v zájmu naší liberální demokracie a našich občanů v takové situaci pořádat volby? Opravdu chceme, aby se nám svátek demokracie zvrhl v chaos a nepředvídatelné výsledky? Jistě ne. Jsme ve válce (to ostatně víme od pana premiéra už od února 2022, takže bychom touto skutečností neměli být překvapeni). Máme tedy válečný stav, a pokud ne (kdyby to třeba byla určitá nadsázka), máme zcela jistě stav ohrožení státu (není snad ohrožena liberální demokracie?). Na to naštěstí naše zákony pamatují, připomeňme jen ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky. Nebojme se využít jeho ustanovení, k jejich prosazení nyní liberální demokracie ještě sílu má a Ústavní soud se jako strážce demokracie jistě zachová státotvorně, jak jsme se v posledních letech mohli několikrát přesvědčit. Odložme podzimní volby o šest měsíců a tento čas využijme ke konsolidaci poměrů a eliminaci těch nejnebezpečnějších ohrožení naší demokracie. Proměňme dosavadní planou diskusi v činy, některé kroky správným směrem (a na správnou stranu) ostatně již byly zahájeny. Dotáhněme společně (tedy SPOLU) stíhání a odsouzení Tomia Okamury a potažmo celé SPD. Nebojme se využít zákona o zákazu propagace komunismu a aplikujme ho na protistátní činnost obskurního spolku Stačilo. Žádejme jako občané definitivní odsouzení Andreje Babiše za kauzu Čapí hnízdo a důslednou deagrofertizaci naší krásné země. Posviťme si na dosavadní a případné další kauzy Filipa Turka a nezapomeňme při této příležitosti ani na Jindřicha Rajchla.

Nebojme se příležitosti, která se nám nabízí. Naše liberální demokracie a nejlepší vláda v našich dějinách, na jejíhož premiéra můžeme být konečně hrdí, za to stojí. Ukažme, že se jako občané nebojíme postavit se za hodnoty. Ale dlouho neváhejme. Čas se krátí. Zastavme destrukci naší liberální demokracie, dokud je čas.