Táto, táto, ty jsi přece zažil pana prezidenta Pavla? Vyprávěj nám o něm, prosím...

Pan prezident Pavel? Víš, lidé ho měli rádi a taky zvířátka ho obdivovala. On byl po těch, co tam seděli předtím, jako zjevení. A my jsme tenkrát byli hrdí, že ho máme, že nás vede. A ve světě si pana prezidenta moc vážili, víš?

On to byl voják. Generál! A jak mu to slušelo. Maminka ho měla taky moc ráda, líbil se jí. A jejím kamarádkám taky. Vysokej jako sosna, uniforma a těch řádů! Tak to víš, že jsem trochu žárlil, ale v dobrém, my jsme ho měli všichni rádi. A ty fousy, chlap každým coulem.

Když ho tenkrát zvolili, to bylo slávy! Oni tam na Hradě předtím seděli takoví dva... Klaus a Zeman, ty už si je nepamatuješ. Víš, my jsme se všichni dvacet let hrozně styděli, jak se ti dva chovali... To bylo jenom samý Rusko a Putin a Trump, to byl tenkrát americký prezident, toho byl taky kousek, a taky Čína. Normálně jim lezli do zadku, no pro ostudu to bylo. Ale s panem prezidentem Pavlem se nám všem najednou tak nějak vrátila hrdost, on to všechno zastavil. Taky říkali, že si to všechno odpracoval, když byl voják ještě za komárů. A já myslím, že dobrej voják je dobrej voják vždycky, prostě jako věrně slouží, oni to takhle mají. No a odpracoval si to, že jo. Ale jednoduchý to neměl, to ne.

Tenkrát dělal předsedu vlády Babiš a všichni věděli, že je to podvodník, jenže lidi se nechali zblbnout a zvolili ho. No, to nepochopíš, a přitom to v novinách a na těch internetech pořád psali, co je to za lupínka. Tak tenhleten Babiš, co je dneska vycpanej v muzeu hrůz, jak jste se tam byli se školou podívat, ten se tenkrát panu prezidentovi naškodil! A to nebyl zdaleka sám, těch lotrů Babišovi tenkrát pomáhalo... No, bylo to fakt ošklivý. Panu prezidentovi se vysmívali, chtěli ho dokonce na Hradě zavřít, aby nemohl nikam jezdit a vykonávat svoji funkci. Jenže lidi si to nenechali líbit.

To jsme tenkrát demonstrovali a to víš, že jsme jim to dali za pana prezidenta sežrat. Za rámeček si to nedali. Byly nás tisíce a panu prezidentovi jsme tenkrát moc pomohli. A dneska bych šel znova, kdyby nás zavolal. My jsme na něj byli strašně hrdí, konečně jsme se nemuseli stydět.

A jak krásně pan prezident vždycky mluvil! To ti byl strašně chytrej chlap... On už tenkrát poznal, že jako musíme mít euro. Ty už si korunu nepamatuješ, ony to byly stejně takový papírky, který jenom škodily naší jako ekonomice. To taky říkali v televizi, ale lidi to nejdřív vůbec nechápali. Ale dneska už je to pryč. Stejně jako to právo veta. Na to taky přišel pan prezident, že by to nemělo být. To ještě byla jenom Evropská unie a tam mohl každý ten stát tím právem jako zablokovat něco dobrého, třeba třeba něco proti Rusku nebo aby k nám mohli přijít další lidi třeba z Afriky. No prostě bylo to úplně špatně. Tenkrát to nejvíc zneužívali Maďaři a taky Slováci. No a vidíš, kde je dneska Slovákům konec...

A taky vymyslel tyhlety Spojený státy evropský. Ono se o tom tak jako šeptalo už předtím, ale on do toho pořádně šlápnul a tak nějak nadchnul všechny okolo sebe a taky v celý Evropě a vlastně to celý nasměřoval.

On měl strašně moudrý oči. Já to neumím tak říct, ale jako bych v nich sídlila tahleta pravda a láska. A lidi to věděli a věřili mu. A chytrej byl jako čert, takovej vizionář. Ale nejvíc jsme mu fandili, když se tenkrát zastal toho Landsmanšaftu. Tenkrát fakt ukázal, co v něm je, taková ta lidskost a pochopení, touha po spravedlnosti a taky, že chtěl napravit všechny ty křivdy. Já ho tenkrát hrozně obdivoval, že do toho šel, v tý vyhrocený atmosféře nenávisti, kterou tady tenkrát Babišova vláda rozpoutala.

Víš, ono se totiž po druhé válce Němcům fakt dost ošklivě ublížilo, a nejvíc jsme se na tom podepsali my Češi, když jsme je normálně vyhnali. A oni se pak i přesto chtěli usmířit, a dokonce nám to chtěli všechno odpustit a chtěli se kvůli tomu sejít v Brně a tam to jako celý uzavřít. Víš, to je to město, jak mu dneska říkáme Brünn, tenkrát to ještě bylo Brno. No a místní fašouni a taky vláda kvůli tomu ztropili hroznej cirkus, ale pan prezident to tenkrát zaštítil a zastal se jich. Babiš tenkrát zuřil, ale nebylo mu to nic platný.

Byl to veliký člověk. A já jsem pořád hrozně hrdej, že jsem tohle zažil a že jsem ho mohl podpořit, víš? To byla veliká doba. Já to tak neumím říct, ale cítím to tak nějak srdcem, že to byl asi největší prezident, jakýho jsme kdy měli. A budete se o něm učit ve škole, tak uvidíš, že jsem měl pravdu.