Občané jsou zděšeni hulvátstvím a arogancí současné vlády. Vydržíme to, ale nezapomeneme!

Slušná politika plná hodnot, pravdy a lásky, kterou reprezentovala vláda Petra Fialy, zmizela za současné vlády v nenávratnu. Lidé jsou zděšeni a všichni si zoufale přejeme, aby tohle už skončilo. A naše trpělivost je u konce.

Lidé v podstatě dnes a denně už jen nevěřícně zírají, jakou partu nevychovaných spratků, nekompetentních a arogantních výlupků z líhně StB a Institutu Václava Klause a proruských kolaborantů vylézajících z děr vyhloubených Milošem Zemanem byli voliči schopni v naší vlasti pustit ke správě věcí veřejných.

Jakou sílu mají lži, manipulace, urážky demokratických představitelů a krvavé ruské peníze, na to už mnohokrát upozorňoval třeba bývalý premiér Petr Fiala. Hloupí lidé mu však odmítli naslouchat a jako to stádečko se v loňských parlamentních volbách dobrovolně vydali na svou vlastní porážku a zahodili své hlasy ve prospěch ANO, SPD a Motoristů.

Smutné je, že dnes všichni sklízíme jedovaté plody těchto voleb, jež nehezky uzrály a zamořily naši krásnou zemi zápachem v podobě ponižování, výsměchu a urážek, které nám všem již mnohokrát vmetli do tváře představitelé té nejubožejší vládní strany, jež sama sebe nazývá Motoristy, ačkoliv reprezentuje jen jednoho neúspěšného závodníka a jednoho majitele velkého auta, u něhož není ani jisté, jak k němu přišel. Ponižování a urážky prezidenta, jehož si ministr Macinka dovolil označit jako „lampasáka v záloze“, ačkoliv jde o zasloužilého důstojníka naší demokratické armády (dříve zasloužilého důstojníka naší socialistické armády), který v současné době působí na Pražském hradě a intenzivně usiluje o možnost naši zemi reprezentovat na summitu NATO, ponižování předsedy Senátu, kterému předseda vlády odmítl poskytnout vládní letadlo, či bezprecedentní narušování demokratického pořádku opakovaným nezvolením bývalého ministra vnitra Víta Rakušana do funkce místopředsedy Sněmovny vyvrcholily v poslední době tím, že Filip Turek urazil všechny, kteří dlouhodobě a neziskově pracují ve prospěch naší vlasti a naší liberální demokracie, tím, že je označil za parazity, a že ministr Macinka to vše dovršil tím, že hrubě napadl všechny své odpůrce, že jsou méněcenní. To už zůstává rozum stát.

Se slzou v oku pak nelze nevzpomenout na dobu, kdy u nás vládly hodnoty a kdy jsme všichni společně dokázali tyhle škůdce odhalit a také pojmenovat. Už tehdy naši demokratičtí představitelé občany upozorňovali, aby si na podobné zjevy dali pozor, a důtklivě před nimi varovali. Připomeňme jen, jak plukovník Foltýn upozorňoval, že jde o svině, a volal po tom, abychom včas vyhloubili důkladné příkopy mezi námi a jimi. Nedbali jsme. Skuteční demokraté jako jeden muž s dostatečným předstihem vysvětlovali všem občanům, že se k moci derou proruští kolaboranti, nacisté a fašisté. Byli jsme však hluší. Eva Decroix krátce po volbách jasnozřivě rozeznala, že nová vládní garnitura je pouhá svoloč, jež by nám v žádném případě vládnout neměla, bylo však již pozdě. A musíme připomenout i zásadní morální apel morální autority z morálních autorit nejmorálnější a nejautoritativnější, kněze Tomáše Halíka, který již dávno před volbami hlasitě volal a varoval před patologickou sedlinou společnosti. V jednom šiku s ním tehdy stáli i mnozí další, novináři Tomáš Etzler, Jan Moláček, Pavel Šafr a celá řada dalších statečných, či tradiční kandidát do Rady České televize a dnes i do Senátu Zdeněk Šarapatka, jehož ostré a vtipné šlehy vůči dezolátům se staly téměř legendárními… Vše marno, přestože tehdy všechna zmíněná označení plně reflektovala skutečnost a ve veřejném prostoru zazněla jako stříbrný zvonek.

A proto dnes musíme čelit nepříjemným důsledkům naší neprozíravosti a bohužel i nedostatečné činnosti v edukaci našich občanů. Dnes musíme bohužel strpět, že jsou naši demokratičtí zástupci označováni jako parazité či méněcenní. Ale co jsme proboha očekávali od kolaborantů, fašistů a patologické sedliny společnosti? Co jiného by nám mohly předvést svině a na co jiného by se mohla zmoci taková svoloč?

Dnes to musíme strpět. Ale neznamená to, že zapomeneme a odpustíme. Pamatujme si, kdo byl schopen klesnout tak nízko, že naše demokratické představitele, a tedy nás všechny, označoval jako parazity, lampasáky a méněcenné. My nejsme bezmocní. Za námi stojí Milion chvilek, za námi stojí jediní a skuteční demokraté v této republice, za námi stojí pan prezident. My nezapomínáme. Na naší straně je liberální demokracie a tu nikdy, nikdy nezradíme. No pasarán!