„Modlete se, pravý Bůh přichází!“ Náš svět ovládlo nové náboženství - covidismus

Během pouhých dvou let se vše, co se odehrálo a odehrává kolem nemoci COVID-19, stalo otázkou víry. Co jsme považovali za výdobytky moderní lidské společnosti, je nemilosrdně válcováno novým náboženstvím, covidismem.

Covidismus dnes fakticky splňuje všechny znaky náboženství a jeho prosazování a snaha podrobit si obyvatelstvo v jeho jménu nabírá neuvěřitelných obrátek. Má nejen svého boha, ale také dogmata (nezpochybnitelné pravdy), proroky a kazatele, symboly a samozřejmě věřící i kacíře. Nejde v zásadě o nic nového, v dějinách lidstva se se nová perspektivní náboženství již několikrát na svůj vrchol prodrala, a nyní se o slovo hlásí další. A není ani tak složité najít k tomuto procesu historické paralely, stačí připomenout příchod nového jediného boha Atona v Egyptě ve 14. století př. n. l., nástup křesťanství v dobách starověkého Říma a postupné vymazání tradičních římských bohů, středověké třeštění různých laických kazatelů, kteří viděli konec světa za každým rohem, či ofenzívu protestantských podob křesťanské víry v Evropě od 16. století. Důležité je při tom jediné: Je třeba mít silný podnět, vystrašené lidi a několik proroků, kteří silou svého fanatismu přesvědčí většinu populace o jediné pravdě. Covidismus má kromě toho ještě výhodu globalizovaného světa propojeného sociálními sítěmi. Nástup nových náboženství však vždy a bez výjimky znamenal převrácení do té doby tradičních hodnot, zatemnění rozumu a také potoky krve, zvláště krve těch, kteří se novým bohem dostatečně neztotožnili, či si dovolili o něm dokonce pochybovat. 

Nechť čtenář přistupuje k následujícím řádkům s vědomím, že jde o jistou nadsázku, nicméně chtěl jsem v textu ukázat na to, jak snadno se COVID stal náboženskou záležitostí:

„Jediným a pravým Bohem jest COVID, neboť je nejmocnější, věčný a všudypřítomný. Jeho se obáváme, Jemu se koříme, Jemu budeme přinášet oběti, abychom, pokyne-li On, dosáhli věčné blaženosti a návratu do normálu. A Jeho příchod na svět budeme navždy velebit, neboť on očistí lidstvo a zachová jen pravověrné. A Jeho příchod budiž počátkem Nového věku a Nového řádu lidstva a tento počátek, který nastal roku 2019 postaru počítáno, budiž rokem prvním šťastného věku. A my, pravověrní a očkovaní, z úcty k Němu budeme nositi požehnané roušky a respirátory ve všech prostorách vnitřních a venkovních a kázání Jeho proroků Flégra a Kubka a Vojtěcha (budiž jejich jména pochválena) budeme naslouchati. A budeme se k Jeho cti a chvále očkovati, kdykoli On pokyne. A o Jím zjevených pravdách nikdy nebudeme pochybovati a ty, kteří by tak činili, kacíře, dezinformátory, konspirátory a neočkované budeme k Jeho větší slávě ohněm a mečem hubiti, tak jak On si přeje. K tomu nám dopomáhej Jeho vůle a požehnání.“

Lidstvo mělo od nepaměti potřebu víry, naděje i strachu. Svět kolem nás byl a je často nepřátelský, nepochopitelný a nespravedlivý. A naši předkové na tom nebyli o mnoho lépe. Strach z neznámého, tajemného a mocného udržoval lidi vždy v relativní poslušnosti a náboženství bylo často jedním z prostředků vládnoucí elity, jak většinu v relativní poslušnosti udržet. Respektování pravidel a zásad, která byla stanovena veleknězi toho či onoho kultu pak slibovalo naději, nejčastěji na věčný život v nekonečné blaženosti. Říká se, že slibem nezarmoutíš. Velké pozornosti se vždy těšili věrozvěstové a proroci a prorokovali-li v souladu s přáním a zájmy elity, stávali se hrdiny a oslavovanými osobnostmi té či oné doby. Jejich pozice však nikdy nebyla jednoduchá, často byl od hrdiny ke kacíři či mučedníkovi jen krůček. Tisíce let tak lidstvo fungovalo, měnily se kulisy, měnily se elity, měnili se proroci, ale princip zůstával v zásadě neměnný.

K oslabení víry v boha (v bohy, nadpřirozeno) došlo až s rozvojem vědeckých poznatků a výdobytky průmyslové revoluce v 19. století a typická byla především pro pyšný západní svět. Věda nahradila boha, vědecký pokrok a stále větší důraz na „rovnost, volnost a bratrství“ však do jisté míry kompenzovaly dřívější potřebu víry. S vírou se ale začal vytrácet i strach a s ním postupně i pud sebezáchovy a my lidé jsme začali být vážně přesvědčeni, že je nám vše dovoleno. „Člověk by chtěl být gigantem – a je hovno, kamaráde.“ (Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka)

Snad právě proto muselo přijít něco, co by lidem připomnělo, že existují síly, které jsou mocnější než lidé. Zdá se, že tím „něčím“ je právě covid, který možná sám o sobě není ani tak mocný, ale my jsme ho mocným udělali. Máme tu nové náboženství a jeho bůh nemilosrdně vyžaduje oběti. Naše životy, naše práva, naše tradice a zvyky. Vítej, Die!