Bitcoinová kauza je bublina nafouknutá opozicí. Vyšetřování Evy Decroix nic neodhalilo

Eva Decroix může považovat svou misi na ministerstvu za úspěšně ukončenou. Nic převratného zjištěno nebylo. Že bylo lepší bitcoiny nebrat, to se vědělo, Blažek odstoupil, časovou osu máme, zpráva je zbytečná a audit bude časem.

Shrňme si tedy celou pseudokauzu:

To bylo pozdvižení, když se veřejnost pouhým nedopatřením dozvěděla, že stát prostřednictvím Ministerstva spravedlnosti přijal téměř miliardový dar v bitcoinech od jakéhosi člověka jménem Jiříkovský. Dotyčný v minulosti udělal při programování pár chyb (a kdo z nás ne?) a měl nějaké nepříjemnosti se soudy. Napravil se však, ve vězení si spoustu věcí uvědomil, názory si ujasnil a přišel k přesvědčení, že jako pokání alespoň část pochybně nabytých finančních prostředků daruje státu jako vyjádření poděkování za to, že se mohl napravit. Tak by asi jednal každý z nás.

Protože samozřejmě neměl přístup přímo k tehdejšímu ministrovi spravedlnosti Pavlu Blažkovi, poprosil svého advokáta, aby mu nabídku tlumočil. Pavel Blažek, podle svých slov až k slzám dojat Jiříkovského poctivostí, rád vyhověl, protože tím pomohl i státnímu rozpočtu, který se v té době i přes veškeré pozitivní aktivity nejlepší vlády v dějinách státu nacházel v kondici nepříliš dobré. To by tedy bylo v pořádku a nejde přitom o nijak neuvěřitelnou historku, protože si ji se zájmem vyslechl i premiér Petr Fiala, když ji dal při nějaké příležitosti a v podstatě jen tak mimochodem mezi ministry k lepšímu sám Pavel Blažek.

Jenže jakmile se kvůli nezodpovědným novinářům celá tak intimní věc stala veřejnou, opozice neváhala hledat na tak povedené historii nějaké mouchy a kolem celého tak pěkného příběhu roztočila kolotoč spekulací, závisti a hloupých podezření. Pavla Blažka taková nedůvěra rozezlila do takové míry a zřejmě více, než bychom od tak ostříleného matadora čekali, a rozhodl se, že to nemá zapotřebí a že u takového hyenismu opozice opravdu být nemusí. Poté znejistěl i sám premiér a začal se obávat, že stát někdo zneužil, a vůbec projevil starost o bezpečnost celého státu. Celé věci nepřidala ani dobře míněná, ale nevhodně načasovaná vyjádření ministra financí Zbyňka Stanjury, který se dušoval, že o celé věci vůbec nic nevěděl a že Pavlu Blažkovi důrazně celou transakci nedoporučoval.

Po krátkém období zmatků však naši vrcholní představitelé opět našli ztracenou rovnováhu a prohlásili, že se v zásadě nic nestalo, a pokud se stalo, tak se nestalo nic závažného, a pokud se stalo něco závažného, pak je to výzvou, aby byla přijata opatření, aby se to příště už nestalo. Jisté je to, že nejde o systémové pochybení, že chyboval jedinec nebo jedinci nebo úředníci nebo opozice a že pan ministr Blažek projevil vysokou politickou kulturu, která je současné vládě na rozdíl od minulé vlády vlastní, když odstoupil v řádu hodin.

Tím mohla být celá věc uzavřena, leč mezitím pod tlakem opozice, která jako smečka hyen začala na celé věci hodovat, ztratili nervy i někteří koaliční partneři a počali se předhánět v požadavcích na vyšetření celé věci. Pan premiér se pro uklidnění situace rozhodl vyhovět těmto poněkud hysterickým požadavkům a pověřil vyšetřováním nově jmenovanou ministryni spravedlnosti Evu Decroix. Tato mladá progresivní politička, místopředsedkyně ODS (z toho, že pan premiér zvolil pro tuto misi místopředsedkyni vlastní strany, je zřejmé, jak zodpovědně se k celé věci postavil), veřejností oblíbená a proslulá především svým objevem pana Václava z fotobanky, důchodce z Vysočiny, který jménem všech seniorů podpořil před časem snížení valorizace důchodů, se ujala nelehkého úkolu vyšetřit něco, o čem už bylo vše známo a kde už nebylo co řešit. Eva Decroix, mladá, půvabná a roztančená, bezmála téměř právnička, si na pomoc přizvala bývalého ústavního soudce Uhlíře, který se uvedl konstatováním, že bitcoinům vůbec nerozumí, ale za 320.000 Kč vyšetří, co bude potřeba. Během jeho šetření přišla Eva Decroix z vlastní inciativy s časovou osou celého případu, z níž jasně vyplynulo, že Pavel Blažek opravdu odstoupil. Dále se ukázalo, že ministr financí Zbyněk Stanjura v celé věci nehrál žádnou roli, což on sám později upřesnil, když konstatoval, že o ničem nevěděl, protože mu jeho podřízení na Ministerstvu financí všechny informace zatajili, a když mu je konečně řekli, tak už bylo vše podepsáno.

Během krátkého období vyšetřování ze strany bývalého ústavního soudce se navíc ukázalo, že je všechno v pořádku, a proto ministryně spravedlnosti s panem Uhlířem ukončila spolupráci, protože už vlastně nebylo co řešit a zpráva o celém vyšetřování se jevila zbytnou. Po nesouhlasu koaličních partnerů pak Eva Decroix upřesnila, že zprávu pan Uhlíř napíše, až se vrátí z dovolené, protože si za vyplacený honorář udělal výlet k babičce do Posázaví. Pan Uhlíř však od babičky z Posázaví vzkázal, že žádnou zprávu nenapíše, a že proto si taky vyúčtoval jen 160.000 Kč, což je podle odborníků z Ministerstva financí shodou okolností téměř přesná polovina původně určené částky.

Po krátkém dohadování, do nějž se kromě opozice připojili i koaliční partneři, mohla nakonec Eva Decroix prohlásit, že už nic nového se stejně neobjeví a že by se zprávou jen dublovala zjištění z auditu, na který se můžeme těšit na konci srpna.

Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že celá věc byla nafouknutou bublinou a zbytečným cirkusem ze strany opozice. Jen Evě Decroix lze děkovat za to, že celá věc byla rychle a bez zbytečných průtahů objasněna. Věcí se bude ještě trochu zabývat Policie ČR, ale dá se předpokládat, že dospěje k podobným závěrům a celou věc nakonec odloží, aby se mohla věnovat věcem důležitějším (považme jen, kolik proruských trollů a kolaborantů běhá ještě po svobodě). Každopádně misi Evy Decroix můžeme považovat za úspěšně vyřešenou. Sama paní ministryně se tím, jak k celé věci přistoupila, velmi výrazně přihlásila o viditelné a významné místo v příští vládě Petra Fialy. Nezbývá než popřát, aby to vyšlo.