Povodně 1997 a 2024... Jak zvládneme ty příští?

V posledních 30 letech jsme zažili několik povodní, větších či menších. Byly mezi nimi i povodně se značnými materiálními škodami a se ztrátami na životech. Mezi nejhorší patřily ty z let 1997 a 2024.

Obě tyto povodně můžeme celkem dobře porovnat. Byly si totiž velmi podobné, zasáhly podobné území a měly i podobné meteorologické příčiny. Je to meteorologicky celkem známá situace s tlakovou níží, postupující po dráze ze severního Jadranu přes Alpy na naše území, Slovensko a Polsko. V letní polovině roku nesou tyto níže velké množství vody, nad naším územím jsou pak srážky často doprovázeny orografickým zesílením na návětří Beskyd a Jeseníků, případně i Krkonoš. Velice nepříjemná kombinace.

Z přímého srovnání srážek v povodních 1997 a 2024 vyplývá, že srážkově byla povodeň 2024 horší. Například průměr srážkových úhrnů pro Moravu byl v roce 1997 200-250 mm, v roce 2024 nad 300 mm. Maximální denní srážky v roce 1997 234 mm (Lysá hora), v roce 2024 285 mm (Rejvíz a Labská bouda). Maximální celkový srážkový úhrn za povodňovou epizodu v roce 1997 byl 586 mm (Praděd), v roce 2024 740 mm (Rejvíz, Loučná nad Desnou). V roce 1997 před povodněmi byla ale půda nasycená, v r. 2024 nasycená nebyla a pobrala část vody, takže z hlediska průtoků nebyl rozdíl až tak velký. Pochopitelně někde byly průtoky vyšší v roce 1997, jinde v roce 2024 a ani zasažené oblasti nebyly zcela identické. Obě situace ale byly srovnatelné, i když samozřejmě ne úplně stejné. Podrobnosti jsou k dispozici např. zde.

Kde byl ale podstatný rozdíl mezi těmito povodněmi, byla připravenost na ně a také škody. V roce 1997 přišla povodeň prakticky bez varování. Tedy přesněji – varování bylo, ale v pátek odpoledne, kdy už většina úředníků měla víkend. Když pak přišli v pondělí do práce a našli ve faxech výstrahy z pátku, povodeň už byla v plném běhu. Varování se tak včas nedostala tam, kam se dostat měla. V roce 2024 to bylo úplně jinak. První varování byla v pondělí 9.9. odpoledne, v úterý už se integrovaný záchranný systém připravoval na povodeň. To bylo 3 dny před začátkem vlastní povodně.

Od méně přemýšlivých lidí za to dostával ČHMÚ „čočku“, prý jen plaší, ale nic se neděje, někteří ještě méně bystří jedinci chtěli dokonce na ČHMÚ podávat trestní oznámení za šíření poplašné zprávy. Tihle lidé nepochopili, že tady existuje jednoduché pravidlo: varování před povodní je vydáno včas, pokud jsou záchranáři na místě dříve než voda. To v roce 1997 nebylo, v roce 2024 ale jednoznačně ano.

Obě povodně můžeme porovnat i z hlediska následků. Hlavně obětí na životech a materiálních škod. To srovnání docela dobře vypovídá o vlivu včasného varování na výši škod:

Oběti na životech: 1997 = 49, 2024 = 5. Včasné varování tedy v roce 2024 pravděpodobně zachránilo nižší desítky životů.

Materiální škody nominální/reálné (= v přepočtu na dnešní ceny): 1997 = 60/150 miliard, 2024 = 50-60/60 miliard. Reálně se tedy v roce 2024 podařilo snížit škody o desítky miliard Kč.

Z povodní v roce 1997 se naštěstí poučili všichni. IZS (Integrovaný záchranný systém) roku 2024 byl úplně něco jiného než v roce 1997 nejen z hlediska dostupné techniky, ale i z hlediska organizace a hlavně předávání informací z center až na ohrožená místa. Samozřejmě IZS má na tom podstatném zlepšení bilance velký podíl, je realizátorem opatření, ale protože zásadní roli tady vždy hraje čas, byla tu v roce 2024 klíčová role ČHMÚ. Ten totiž svými výstrahami v takovýchto případech „spouští“ činnost IZS. V roce 2024 tak záchranáři opravdu byli na místě dříve než voda…

Ano, změnilo se hodně. Dostali jsme se do stavu, kdy dokážeme s poměrně vysokou jistotou předpovědět plošné srážky, jaké způsobily povodně 1997 i 2024, a to i s několikadenním předstihem a dokážeme vzít v úvahu i orografické zesílení srážek na návětří hor. Navíc to všechno máme na čem počítat přímo u nás. Model Aladin se podstatně zlepšil a zpřesnil, zlepšily se ale i schopnosti interpretace jeho výstupů, zpřesnily se hydrologické předpovědi a modely, které na základě předpokládaných srážek předpovídají vývoj průtoků v řekách, výšku hladiny vody apod. To následně umožňuje vodohospodářům včas a účinně ovlivňovat průtoky a výšky hladin manipulacemi na vodních dílech, ale i včas směrovat pozornost IZS na kritická místa ještě dříve, než se tam dostane voda. Zpřesnily se i další informace pro IZS a ostatní uživatele. IZS má daleko propracovanější a robustnější systém předávání a sdílení informací, plánování a organizace zásahů, je také lépe technicky vybaven. Prostě to všechno v roce 2024 fungovalo a funguje nesrovnatelně lépe než v roce 1997.

Ale pak přijde někdo, kdo se asi drží jednoho z Murphyho zákonů, že totiž „pokud něco funguje, je třeba to změnit“ a snaží se tohle všechno nabourat vynuceným snižováním počtu zaměstnanců ČHMÚ. A jen pro srovnání – od povodní 1997 do povodní 2024 se počet zaměstnanců ČHMÚ snížil z cca 800 na cca 700. ČHMÚ tedy rozhodně nepatří mezi organizace, které s časem bují a bobtnají. Spíše naopak. Tahle postupná redukce počtu zaměstnanců ale už dospěla do kritického bodu, kdy další snižování už by bylo na úkor rozsahu nebo kvality služeb, které ČHMÚ poskytuje.

A další podobné povodně? Otázka není zda přijdou, ale kdy přijdou. Může to být až za 50 let, ale může to být třeba i letos. A zase budeme mít maximálně pár dní na přípravu. Tam, kde hrozí velké škody, ale ty je možné výrazně snížit včasnými opatřeními, tam je i ekonomicky jednoznačně nejvýhodnější být na takové situace připraven neustále.

Nedovedu si představit, jak by ČHMÚ v „očesaných“ počtech zvládl další povodeň, podobnou té z roku 2024, kdy bylo nutné naopak posílit počty lidí ve službách a prognostická pracoviště ČHMÚ jela na 200%. Ono navíc nejde jen o meteorology nebo hydrology, kteří zajišťují předpovědi. Do zvláštního režimu přecházejí i modeláři, kteří provozují model Aladin (častější výpočty, generování speciálních výstupů), ale i technici, kteří musejí i za povodňových podmínek udržet síť meteorologických a hydrologických měřicích stanic v provozu, včetně přenosů naměřených dat prakticky on-line, další jezdí měřit průtoky na místa, kde žádná stanice není nebo jezdí zaměřovat výšku hladiny. A to všechno samozřejmě v povodní zasažených oblastech. V terénu pak jsou od svítání do soumraku, včetně víkendů. Tohle všechno by bylo ohroženo. Stojí úspora pár milionů korun za zvýšení rizika miliardových škod a ztrát i desítek životů?

ČHMÚ je součástí kritické infrastruktury státu. A kritická infrastruktura musí být funkční i v kritických situacích a musí být na tyto situace dimenzovaná a vybavená. S požadovaným propuštěním 5% zaměstnanců (37 pracovníků) by ale určitě došlo ke snížení kvality nebo rozsahu práce na řadě pracovišť ČHMÚ. To se pak nutně projeví hlavně v těch vypjatých situacích, jako jsou velké povodně nebo další podobné události, kdy je „každá ruka dobrá“.

Ale když ty ruce nebudou…