Klimaskeptické desatero: Jak se stát klimaskeptikem?

Před skoro 20 lety jsem zveřejnil návod „Jak se stát českým klimaskeptikem“ (odkazy jsou na konci článku). Nemyslel jsem to tenkrát úplně vážně, ale překvapilo mě, že hodně současných českých klimaskeptiků to zřejmě vážně vzalo.

Takže nejprve ten návod v původní verzi:

Chcete se stát klimaskeptikem a nevíte, jak na to? Pak jsou následující rady určeny právě Vám:

1. Nejdříve ze všeho je třeba mít hotový vlastní správný názor. Na jedině správný vlastní názor nepřijdete sami, získáte ho pouze studiem a častým opakováním prací a článků známějších klimaskeptiků. Mít vlastní správný názor Vám ovšem úplně stačí. Rozhodně se nenechte mást fakty, logikou a podobnými podružnostmi.

2. Téměř jakékoli vzdělání, jakákoli profese a jakékoli zkušenosti jsou plně dostačující. Jak se ukazuje, výhodou může být v českých zemích zejména profese ekonoma, poradce či publicisty. Nepřípustné jsou pouze vzdělání v meteorologii nebo klimatologii a zejména zkušenosti se zpracováním klimatologických dat nebo s klimatologickým modelováním jakéhokoli druhu.

3. Přečtěte si základní klimaskeptickou literaturu, zejména Lomborgova „Skeptického ekologa“. Nic jiného pak už ani číst nepotřebujete.

4. Zásadně ale nečtěte odbornou klimatologickou literaturu a už vůbec se nesnažte porozumět tomu, co je tam psáno. Krajně podezřelá je zejména každá „peer-reviewed“ klimatologická literatura. Přesto se při každé příležitosti odvolávejte na „výsledky vědeckých výzkumů“, vypadá to dobře.

5. Naučte se geniální klimaskeptické myšlenkové schéma:

- Globální oteplování neexistuje

- Pokud existuje, není ovlivněno člověkem

- Pokud existuje a je ovlivněno člověkem, je dobré

- Pokud existuje, je ovlivněno člověkem, ale není dobré, pak stejně nemá smysl s tím něco dělat.

Toto schéma opakujte, kde to jen půjde.

6. Správnost jakéhokoli tvrzení nebo teorie se posuzuje zásadně jen podle toho, jak odpovídá našemu vlastnímu správnému názoru. Odpovídá-li, je to také dobrý názor, neodpovídá-li, pak jde automaticky o špatný názor. Tímtéž způsobem také dělíme lidi na odborníky (mají stejný názor jako my) a podvodníky (mají jakýkoli jiný názor).

7. Svou argumentaci založte na tom, že celá teorie globálního oteplování je postavena na jediné práci (podle bodu 4 ale tuto práci zásadně nečtěte). Najděte kohokoli, kdo tvrdí, že tuto práci vyvrátil. Jste moudří a protože opakování je matka moudrosti, neustále při každé příležitosti opakujte, že teorie globálního oteplování byla vyvrácena. Je přitom úplně jedno, jestli ji dotyčný opravdu vyvrátil nebo ne a jestli to udělal korektně nebo nekorektně, takže ani tuto práci sami číst nemusíte.

8. Bude-li Vám někdo tvrdit, že v odborné literatuře existují desítky dalších prací, potvrzujících teorii globálního oteplování, podle vlastního uvážení buď přejděte k osobnímu útoku, nebo zaujměte vítěznou pozici mrtvého brouka. Ani v tomto případě ale uvedené práce zásadně nečtěte. Podobně postupuje i v případě, kdy Vám někdo položí konkrétní otázku.

9. Z hlediska vlivu člověka na globální oteplování vždy požadujte 100% jistotu a zcela přesné údaje. Vzhledem k tomu, že naprostá jistota neexistuje a ani existovat nemůže, máte možnost tímto požadavkem zpochybňovat kdykoli cokoli.

10. Nikdy se nenechte zatáhnout do toho, čemu někteří říkají odborná diskuse. Pokud byste už chtěli argumentovat, uvádějte vždy argumenty zcela od věci. Zato ale oponenta co nejčastěji obviňujte z komplotu, levičáctví, podvodu, snahy získat peníze na granty, pomatení a podobně.

Budete-li se držet těchto pravidel, můžete se i Vy stát jedním ze slavných českých klimaskeptiků.

Skoro 20 let uplynulo, dnes je tu vlastně už nová generace klimaskeptiků, ale jejich postupy jsou prakticky stejné, jako byly před těmi téměř 20 lety. Klimaskepticismus se za tu dobu skoro nezměnil a nic nového nepřinesl. Ale drobný pokrok tu přeci jen je. Například před 20 roky byli klimaskeptici v bodě 5 jen u první odrážky a tvrdili, že globální oteplování neexistuje. Konkrétně třeba Václav Klaus v roce 2009 na konferenci v Davosu prohlásil: „Nemyslím, že je nějaké oteplování klimatu. Nevidím žádná statistická data, která by to dokazovala“.

Václav Klaus byl už tenkrát totálně mimo. To snadno zjistíme, když se podíváme, jaká teplotní data byla k dispozici na začátku roku 2009, kdy se konala akce v Davosu. Níže je graf dvou řad průměrných globálních teplot od roku 1850 do roku 2008. Kompletní data jsou k dispozici zde , řadu Berkeley Earth jsem ale nepoužil, začíná sice také rokem 1850, ale projekt samotný byl založen až v roce 2010, takže data z tohoto projektu ještě nemohl mít Václav Klaus v roce 2009 k dispozici. Buďme féroví...

Z grafu je naprosto jasné, že nevidět v roce 2009 žádná data, která by prokazovala oteplování, to bylo už tenkrát něco, co si vyžadovalo obrovskou dávku ideologické slepoty. Jenže ta ideologická slepota je u klimaskeptiků naprosto nutná. Je to, podle všeho, jediný kvalifikační předpoklad k tomu, aby se člověk vůbec mohl klimaskeptikem stát (viz bod 1 a 2 návodu).

Malinký pokrok tady ale přeci jen je, to musím uznat. Dnešní klimaskeptici už alespoň dokázali akceptovat, že se otepluje. Tím ovšem naprosto popřeli tvrzení svého guru Václava Klause z Davosu 2009. To si dovolili dost, ale zřejmě pochopili, že ta jeho lež o neexistenci oteplování je v konfrontaci s měřeními dál zcela neudržitelná.

Dostali se tím v bodě 5 návodu až ke druhé odrážce – „Pokud existuje, není ovlivněno člověkem“. A to nám teď opakují stále dokola, ovšem stále bez jakýchkoli odborných důkazů. Jen řeči, řeči a zase řeči. Přitom důkazů, že na vině je převážně člověk, je víc než dost. To ale klimaskeptici nevidí, nebo pravděpodobněji vidět nechtějí a podle bodu 8 návodu hromadně zaujali „vítěznou pozici mrtvého brouka“, případně postupují podle bodu 10.

Nezávidím jim. Být klimaskeptikem je v poslední době čím dál tím obtížnější. Bránit svou ideologii před fakty, výsledky měření a recenzovanou odbornou literaturou je těžká práce. Navíc je to stále těžší i proto, že těch odborných výstupů s časem přibývá. Je obtížné stále zůstávat v roli těch, kdo pořád dokola a bez jakýchkoli důkazů omílají dávno vyvrácené mýty a tváří se přitom, jako by nám všem sdělovali nějakou „svatou pravdu“. Oni raději statečně vytrvávají v pozici mrtvého brouka, protože nejtěžší by pro ně bylo přiznat si, že ta jejich ideologie, na které je celý klimaskepticismus postavený, je od samého začátku špatně.

Do budoucnosti mají klimaskeptici dvě možnosti, žádná z nich ale pro ně není moc dobrá. Buď nakonec uznají, že se mýlili, že celá ta jejich ideologie je od samého začátku chybná a že slepě věřili ideologickým nesmyslům nebo budou na své ideologii nadále trvat za každou cenu. Pak ale budou ve stále větším rozporu s fyzikou a měřeními a budou tak čím dál tím směšnější. Oni i celá ta jejich ideologie...

Volba je jen na nich...

Britské listy (2007)

Neviditelný pes (2011)