Klimaskeptici stále nechápou, o čem jsou klimatologická data...

Klimaskeptici se často snaží zpochybnit příčiny dnešního oteplování poukazem na tzv. Dansgaard-Oeschgerovy (D-O) oscilace teploty, zjištěné v Grónsku rozborem ledu z ledovcových vrtů.

Záznam teplot, zrekonstruovaný z těchto vrtů skutečně vykazuje během poslední ledové doby poměrně velké a rychlé teplotní oscilace. Na základě toho, že tyto oscilace vznikly evidentně bez vlivu člověka, se klimaskeptici snaží dokázat, že i dnešní oteplování je zcela přirozené.

Bohužel, klimaskeptici tím hlavně ukazují svou neschopnost korektně pracovat s klimatologickými daty a korektně interpretovat výsledky. Především nevědí, s jakými daty pracují a nerozlišují lokální a globální data a jejich různou proměnlivost (variabilitu). Máte-li teplotní záznam z jedné lokality, ten vykazuje určitou variabilitu hodnot a ta se dá vyčíslit. Pokud ovšem vezmete záznamy z mnoha takových lokalit po celém světě a zprůměrujete je, výsledná řada průměrů bude mít variabilitu menší, a někdy i výrazně menší, než je variabilita jednotlivých lokálních řad. Není to nic záhadného, je to prostě jedna ze zákonitostí statistiky. Ono je to ostatně vidět třeba na prvním grafu v tomto článku . Červeně je křivka teplot v ČR (tedy regionální charakteristika pro ČR), ostatními barvami pak řady globálních průměrných teplot. Je jasně vidět, že variabilita teplot v ČR je výrazně vyšší než variabilita globálních průměrů teploty. To proto, že průměrné teploty v ČR reprezentují výrazně menší oblast, než globální průměry.

Totéž ale funguje, pokud chceme porovnat variabilitu lokálních teplot z Grónska během poslední doby ledové s variabilitou současných globálních průměrných teplot. Variabilita globálních průměrných teplot musí být zákonitě menší, než je variabilita teplot lokálních (Grónsko). To je statistika. Takže vyvozovat z vyšší lokální variability teplot v Grónsku během poslední doby ledové něco pro současné globální průměrné teploty takto přímým porovnáním je statistický i klimatologický nesmysl.

A jak vůbec víme, že v Grónsku šlo jen o lokální jevy? Stačí porovnat třeba teplotní řadu z vrtu GISP2 (Grónsko) s analogicky získanými daty ze stanice Vostok (Antarktida). Z následujícího grafu je to zcela zřejmé.

Výrazná variabilita a výkyvy teplot z grónského vrtu GISP2 se v datech z antarktického vrtu Vostok nijak neprojevují. Přitom kdyby šlo o globální změny, musely by ty výkyvy teplot být zřetelné kdekoli na Zemi, tedy i v Antarktidě, stejně jako je tomu u současného oteplování. Jenže tady nejsou. V Grónsku tedy nešlo o projevy globální variability teploty, ale o čistě lokální nebo regionální záležitost. Ostatně ani Grónsko ani Antarktida nejsou celý svět.

Nabízí se také otázka, proč klimaskeptici porovnávají variabilitu globálních průměrných teplot jen s variabilitou grónské řady GISP2 a ne s variabilitou antarktické řady Vostok? Odpověď je jednoduchá. Řada ze stanice Vostok se jim nehodí, nevykazuje totiž žádnou velkou variabilitu teplot. A oni potřebovali řadu s velkou variabilitou, aby mohli tvrdit, že ta variabilita byla tenkrát větší, než je dnes. Řada z Grónska se k tomu hodila, řada z Antarktidy v žádném případě ne. A co se hodí, to klimaskeptici použijí, co se nehodí, to zamlčí. Říká se tomu cherry-picking.

Takto bezmyšlenkovitě a mechanicky porovnávat variabilitu lokálních dat s variabilitou globálních průměrů a ještě v kombinaci s cherry-pickingem, jak to dělají klimaskeptici, je jednoznačně chyba. Ono totiž nestačí jen formálně porovnat čísla, jak to klimaskeptici obvykle dělají. Je třeba také vědět a respektovat, co ta čísla znamenají a co reprezentují. To ale klimaskeptici evidentně nevědí a zřejmě je to ani moc nezajímá. Navíc filtrovat data podle toho, co se hodí do jejich ideologie a co ne, je jen další podvod. Tak se vlastně ani nelze divit, že takovými metodami docházejí ke zcela chybným závěrům.

Malý dodatek: Čím bylo to kolísání teplot v Grónsku způsobeno? Podle všeho variabilitou AMOC (Atlantic Meridional Overturning Circulation), tedy cirkulací vody v Atlantiku, která dlouhodobě vykazuje velkou variabilitu, a to i v dnešní době. Systém AMOC je poměrně nestabilní a v současné době poměrně výrazně slábne. V poslední ledové době ale k tomu mohly přispět i Milankovičovy cykly.