Klima: Projevilo se už omezování emisí CO2 na jeho koncentraci v atmosféře?

Už skoro 30 let tu máme různé snahy o snížení emisí CO2 s cílem omezit růst jeho koncentrace v atmosféře a zpomalit nárůst skleníkového efektu. Zafungovalo to alespoň trochu?

Začal to všechno Kjotský protokol v roce 1997. Pak následovala Pařížská dohoda (2015) a další. Politici se chlubili uzavřenými závazky na omezování emisí CO₂ a slibovali, jak tím omezí oteplování na 1,5°C, maximáně na 2°C. K tomu také určili, jak je třeba postupovat v omezování emisí CO₂, aby se to podařilo. Daří se ale opravdu snižovat emise CO₂ a zpomalit růst jeho koncentrací v atmosféře?

Nejprve ale něco o měření koncentrace CO₂. Ta se v atmosféře měří systematicky od roku 1958 na stanici Mauna Loa na Havaji. Dnes je samozřejmě lokalit s měřením CO2 více, jen Scripps Research Institute měří asi na 14 lokalitách, v jakémsi „řezu“ od severní Kanady až po jižní pól:

Zdroj: https://scrippsco2.ucsd.edu/data/atmospheric_co2/sampling_stations.html

Nicméně data z Mauna Loa zůstávají tou nejdůležitější řadou, protože je nejdelší. Křivce vývoje koncentrace CO₂ z Mauna Loa se říká Keelingova křivka podle zakladatele měření na Mauna Loa, Charlese Davida Keelinga.

Data z Mauna Loa od roku 1958 do roku 2025 jsou znázorněna zde:

Zdroj dat: https://scrippsco2.ucsd.edu/data/atmospheric_co2/mlo.html, data do konce roku 2025.

Modře je znázorněn průběh měsíčních průměrů koncentrace CO₂, červeně jsou klouzavé roční průměry s odstraněnou sezonní variabilitou.

Ta modrá křivka je docela zajímavá a ukazuje na jasný roční chod koncentrací CO₂. Maximum má vždy v jarních měsících (květen), minimum na podzim (září-říjen). Je to tím, že stanice Mauna Loa je na severní polokouli a na té vždy na jaře začíná biologická aktivita (fotosyntéza), která odčerpává z atmosféry část CO₂. To trvá až do podzimu, kdy fotosyntéza ustává a navíc začíná docházet k rozkladu odumřelých rostlin. To pak vede k nárůstu koncentrace CO₂. Na jižní polokouli je chod opačný, maximum je na jaře jižní polokoule (podzim na severní polokouli) a minimum na podzim jižní polokoule (jaro severní polokoule). Navíc amplituda tohoto chodu směrem na jih klesá a na jižním pólu je roční chod prakticky neznatelný (obrázek např. zde).

Na Keelingově křivce je jasně vidět, že koncentrace CO₂ v atmosféře nejen stále rostou, ale dokonce rostou čím dál tím rychleji.

Tempo růstu koncentrace CO₂ si můžeme znázornit i pomocí meziročních změn jeho koncentrace. To je graf, kde jednoduše vyjádříme o kolik ppm narostly koncentrace CO₂ vždy za posledních 12 měsíců. Je zde:

Zdroj dat: https://scrippsco2.ucsd.edu/data/atmospheric_co2/mlo.html, data do konce roku 2025.

Je vidět, že na přelomu 60. a 70. let 20. století rostly koncentrace CO₂ průměrným tempem cca 1 ppm/rok, dnes je to ale už přes 2,5 ppm/rok. Zeleně čárkovaně je znázorněn lineární trend, červeně kvadratický (parabolický) trend. Prakticky se od sebe neliší, což naznačuje, že nárůst tempa zvyšování koncentrací je prakticky lineární.

Podstatné ale je, že ani ke konci křivky není ani naznačen žádný pokles rychlosti zvyšování koncentrace CO₂ v atmosféře. Za posledních 30 let se tedy na zrychlování růstu koncentrací CO₂ prakticky nic nezměnilo. Pokud by ale dosavadní opatření na snižování emisí CO₂ měla mít nějaký měřitelný vliv na jeho koncentrace v atmosféře, pak by rychlost nárůstu koncentrace měla ke konci vykazovat když ne pokles, tak alespoň snižování tempa růstu. Nic takového ale v datech do konce roku 2025 není.

Vysvětlení je jednoduché. Pro globální koncentrace CO₂ nejsou rozhodující emise v Evropské unii, ty činí jen asi 6 % celosvětových. Sice postupně klesají, ale svět jako celek emituje CO₂ vesele dál a dokonce stále rostoucím tempem, jak ukazuje následující graf vývoje ročních globálních emisí CO₂ ze spalování fosilních paliv:

Zdroj dat: https://github.com/owid/co2-data?tab=readme-ov-file

Ani zde tedy nevidíme, že by celosvětové emise CO₂ v posledních letech nějak zpomalovaly svůj růst.

Suma sumárum - bez ohledu na různé dohody a závazky, emise CO₂ celosvětově stále rostou, jeho koncentrace v atmosféře také a dokonce čím dál tím rychleji. A to zcela bez ohledu na to, co dělá Evropa. A právě koncentrace CO₂ je jedním z rozhodujících faktorů pro vývoj oteplování a změn klimatu.

Závěr z toho všeho je jediný: dosavadní opatření ke snižování emisí CO₂ se na vývoji jeho globální koncentrace v atmosféře a ani na zpomalení růstu skleníkového efektu zatím nijak měřitelně neprojevují a nejsou ani známky toho, že by se tak mohlo stát v nejbližších letech.