Jak nám klimaskeptici lžou o klimatických modelech

Klimaskeptici nevynechají jedinou příležitost, aby se pokusili dokázat, že modelové výstupy, prezentované IPCC, jsou chybné, tendenční nebo dokonce zkorumpované.

Jejich oblíbené tvrzení třeba je, že „modely IPCC“ selhávají v odhadu vývoje teplot do budoucnosti. Pominu nesmyslnost pojmu „modely IPCC“ (IPCC žádné vlastní modely nemá a nepočítá – viz zde), ale můžeme se podívat na jedni pěkné nezávislé srovnání modelových výstupů ze zpráv IPCC (od 1. do 5. zprávy) s realitou. To srovnání je zde, grafy z něj jsou tady:

„Hindcast“ označuje „předpovědi“ počítané modelem pro minulé období, což se používá k vyhodnocení kvality modelových simulací. V tomto případě jde hlavně o to, jak dobře nebo špatně model reaguje na zvyšování koncentrace CO₂ a další z historie známé vnější vlivy, podle skutečně naměřených hodnot (příkon slunečního záření, sopečné erupce,...). Žádné údaje o minulém klimatu (teploty, srážky,…) se ale do modelu nezadávají, ani nesmějí, model musí umět to klima spočítat zcela sám. A jde o to, jak dobře. Výpočty modelu se pak porovnají s naměřenými hodnotami. V tom je princip toho testu. Pokud v něm model neobstojí, nesmí se dál používat.

Pro předpovědi (“Forecast“) se pak používají do budoucnosti předpokládané hodnoty vnějších vlivů (příkon slunečního záření, koncentrace skleníkových plynů, atd.).

Je vidět, že ty modely fungují při simulaci minulých teplot i na krátkou dobu do budoucnosti poměrně dobře. Ne dokonale, ale dobře. Hlavně dovedou slušně odhadnout trend, tedy rychlost oteplování. Předpovědi vývoje teplot na delší období dopředu jsou ale silně závislé na tom, jak se budou vyvíjet zejména koncentrace skleníkových plynů v atmosféře a jak dobře dnes dokážeme ten vývoj do budoucnosti odhadnout. Vzhledem k tomu, že je tento parametr závislý na politických rozhodnutích, cokoli odhadovat je zde velice těžké. Proto se pracuje se scénáři pro různé typy a rychlosti vývoje emisí skleníkových plynů. Ty scénáře tedy neodpovídají na otázku „jak bude?“, ale „jak by mělo být, kdyby… ?“. A to „kdyby“ je hlavně o budoucím vývoji emisí a koncentrace skleníkových plynů. Zpravidla pokrývají škálu od „nízkých“ scénářů, které předpokládají snižování emisí skleníkových plynů už v blízké budoucnosti, přes „střední“ scénáře, předpokládající přibližně pokračování dosavadního vývoje, až po „vysoké“, které do budoucnosti předpokládají výrazný růst emisí skleníkových plynů a tedy i jejich koncentrace. Který z těch scénářů bude nakonec ten reálný, to zatím nevíme. O tom rozhodnou politici. Varianty ale mají z IPCC dopředu zpracované.

Pro názornost - v poslední 6. zprávě IPCC se pracuje s následujícími scénáři budoucího vývoje emisí CO₂ (více o scénářích SSP zde)…

Zdroj

… a tomu odpovídají následující scénáře vývoje globální průměrné teploty:

Zdroj

Jen pro zajímavost – pro připravovanou 7. zprávu IPCC už se nepočítá se scénářem SSP5-8.5. Ten se ukázal jako nereálně vysoký. V minulých zprávách své místo měl, jenže mezitím technologie pokročily tak daleko, že dnes už je prakticky nemožné vrátit se ke scénáři, který nepředpokládal takový rozvoj bezuhlíkových zdrojů energie a úspor ve spotřebě, ke kterým došlo a dochází.

Ale jak se stane, že někteří klimaskeptici tvrdí, že modely s realitou „nesedí“? Porovnávají jablíčka s hruštičkami. Naměřené teploty by se samozřejmě měly srovnávat s tím scénářem emisí, který je nejblíže realitě. Ve výše uvedených grafech byla naměřená data porovnávána se scénáři:

• 1990: First Assssment Report – scénář BaU (Bussines as Usual), který předpokládal k roku 2016 koncentraci CO₂ 418 ppm (skutečnost byla 404 ppm)
• · 1995: Second Assssment Report – scénář IS92s, který předpokládal k roku 2016 koncentraci CO₂ 405 ppm (skutečnost byla 404 ppm)
• · 2001: Third Assssment Report – scénář A2, který předpokládal k roku 2016 koncentraci CO₂ 406 ppm (skutečnost byla 404 ppm)
• · 2007: Fourth Assssment Report – stejný scénář jako ve 3. zprávě
• · 2013: Fifth Assessment report – nová generace scénářů, realita je na rozhraní scénářů RCP4.5 a RCP6.0 (RCP = Representative Concentration Pathway)

Klimaskeptici ale rádi a záměrně porovnávají naměřená data s jinými scénáři, nejraději s těmi krajními, vysokými, o kterých se brzy ukázalo, že jsou nadhodnocené, jako třeba výše zmíněný scénář SSP5-8.5, který se v následující 7. zprávě IPCC již nebude používat. Zákonitě pak ale dostanou modelové teploty vyšší než je realita a snaží se nám tím dokázat, že modely jsou „alarmistické“ a že záměrně teploty nadhodnocují. Klimaskeptici prostě spoléhají na to, že veřejnost neví, že se modely počítají v různých variantách pro různé scénáře a že si lidé myslí, že existuje jen jedna modelová „předpověď“. Prostě zase lžou.

Další jejich fintou je porovnávat modely, které předpovídají teploty při zemi, tedy v cca 2 m nad povrchem, s výsledky satelitních měření. Satelitní měření totiž z principu nejsou schopna měřit teplotu přesně v dané výšce nad povrchem, ale měří vážený průměr teploty v mnohakilometrové vrstvě. Váhy pro ten vážený průměr máte na obrázku:

Zdroj

Nejblíže k povrchu je teplota TLT (Temperature Lower Troposphere). Ta je, jak je vidět z grafu, silně závislá na teplotách ve výškách do 5 km, ale ovlivňují ji i teploty ve výšce až kolem 10 km. Rozhodně to tedy není teplota blízko u povrchu, spíše (jak říká název) teplota spodní troposféry. Ta má ale k teplotě vzduchu v cca 2 m opravdu hodně daleko. Přitom data z přízemních měření jsou veřejně k dispozici (zde), ale ta se klimaskeptikům pro porovnání asi nějak nehodí…