IPCC: Tak jak je to s tím scénářem?

Nedávno se objevily informace, že IPCC pro svou 7. zprávu opouští emisní scénář SSP5-8.5 jako nadále nerealistický.

Klimaskeptici, senzacechtiví titulkáři a další bloudi, kteří o tom nevědí vůbec nic, hned začali tvrdit, že ten scénář byl od začátku špatný, že IPCC udělal chybu a teď se ji snaží odstranit a další podobné nesmysly. Ne že by ty jejich lži byly něco nového, oni z nich vlastně už dlouho žijí. Přitom ale ani netuší, jak to s těmi scénáři je. Tak si to trochu probereme:

Proč scénáře?

Nejprve malý příklad. Je pondělí a Vy si potřebujete naplánovat, co budete dělat o víkendu. Jaké bude počasí, to se ještě neví, tak si raději připravíte dva scénáře: Kdyby bylo hezky, pojedete na chalupu, protože už to chce posekat trávu. Pokud bude pršet, nemá cenu jezdit na chalupu, v dešti se sekat nedá, tak půjdete do kina a pak „na pár“ do hospody. Postupem času je ale stále jasnější, že o víkendu bude hezky, takže v pátek už zcela opustíte „mokrý“ scénář, dojedete natankovat auto a naložíte do něj sekačku.

U klimatu je to podobné. Klimatologové mají za úkol odhadnout, jak se bude do budoucnosti vyvíjet klimatický systém a co nám od něj hrozí nebo nehrozí. Neznají ale jeden základní parametr – jak se budou vyvíjet emise a koncentrace skleníkových plynů. To totiž závisí hlavně na budoucích politických rozhodnutích a tady něco předpokládat je velice ošidné. Proto používají scénáře, tedy dopředu připravené eventuality dalšího vývoje. Od těch nejhorších, které předpokládají další nekontrolovaný růst emisí skleníkových plynů, přes realističtější, předpokládající jistá omezení v bližší nebo vzdálenější budoucnosti, až po druhý extrém – prakticky okamžitá drastická omezení. V tu chvíli ale ještě zdaleka není jasné, který ze scénářů nakonec bude ten „reálný“, proto je třeba připravovat se na víc alternativ.

Jak jsou scénáře definované?

V poslední 6.zprávě IPCC se pracovalo se scénáři SSP (Shared Socioeconomic Pathways). Většina z nich vychází z dřívějších scénářů RCP (Representative Concentration Pathways), používaných např. v 5. zprávě IPCC. Oproti RCP scénářům, SSP scénáře zahrnují více informací o sociálněekonomickém vývoji světa. SSP scénářů bylo definováno celkem 5, bližší informace o nich jsou např. zde.

• SSP1-1.9 = Extrémně nízké emise, snaha udržet oteplení do 1,5 °C podle Pařížské dohody

• SSP1-2.6 = Velmi nízké emise, udržení oteplení do 2,0 °C
• SSP2-4.5 = Střední (přechodné) emise
• SSP3-7.0 = Vysoké emise, nový scénář vložený pro případ, že mezinárodní politika selže
• SSP5-8.5 = Extrémně vysoké emise, nejhorší možný scénář (“worst-case scenario“), bez jakýchkoliv ekologických regulací.

První číslice v označení (1-5) určuje typ socioekonomického vývoje světa, další číselné označení odpovídá předpokládanému radiačnímu vlivu v roce 2100 ve W.m^-2. Více o scénářích SSP např. zde.

Ty scénáře tedy pokrývají celou škálu možných budoucích vývojů klimatu v závislosti na tom, jaká opatření provedeme nebo neprovedeme. Alarmistického na tom není vůbec nic.

Proč opouštíme scénář SSP5-8.5?

Prostě proto, že v tom našem příkladu z úvodu přišel pátek a my už víme, že „mokrý“ scénář s kinem a hospodou se realizovat nebude. Když se podíváme na to, co scénář SSP5-8.5 říká o emisích CO₂, vidíme, že po roce 2025 předpokládá jejich poměrně rychlý nárůst.

Zdroj

To je ale něco, co je, vzhledem k už dosaženým výsledkům v rozvoji technologií, úspor atd. prakticky nereálné z několika důvodů:

1. Radikální zlevnění a nástup obnovitelných zdrojů. Když byl scénář 8.5 před lety navrhován, zelené technologie byly drahé a v plenkách. Od té doby však náklady na solární energii, větrné elektrárny a bateriová úložiště výrazně klesly. To výrazně ohnulo trajektorii budoucího využívání fosilních paliv směrem dolů.

2. Extrémně vysoké předpoklady o spotřebě uhlí. Scénář SSP5-8.5 byl záměrně navržen jako extrémní „worst-case scenario“ (nejhorší možný případ). Aby se naplnil, lidstvo by muselo do roku 2100 pětinásobně zvýšit celosvětové spalování uhlí a zcela rezignovat na jakékoliv klimatická opatření. Vzhledem k tomu, že i země jako Čína nebo Indie masivně investují do jádra a obnovitelných zdrojů a globální spotřeba uhlí dosahuje svého vrcholu, je takový masivní návrat k uhlí v 21. století už nereálný.

3. Reálný vývoj emisí v posledním desetiletí. Globální emise sice stále rostou, ale nekopírují strmou křivku scénáře SSP5-8.5. Lidstvo svými kroky v posledních deseti letech „ohnulo“ emise spíše směrem ke střednímu scénáři SSP2-4.5.

Prostě scénář SSP5-8.5 je již nereálný a tedy zbytečný a nemá cenu jej dál počítat. I proto, že ty výpočty jsou poměrně drahé. Nemáme důvod vracet se ke starým a méně úsporným technologiím, méně úsporným autům a energeticky méně efektivním procesům. Osobně se ale domnívám, že moc reálné nejsou ani scénáře SSP1-1.9 a SSP1-2.6. Ty totiž předpokládají (rychlejší či pomalejší) pokles emisí CO₂ brzy po roce 2025. K tomu ale máme pořád ještě hodně daleko (viz zde). Realita tak bude asi někde mezi scénáři SSP2-4.5 a SSP3-7.0.

Takže scénář SSP5-8.5 nebyl žádná chyba. Byl to tehdy potřebný „worst-case scenario“, který se jen vývojem technologií postupně stal nereálným. A měli bychom být rádi, že se vyhneme tomu opravdu divokému scénáři, který by rozhodně nepřinesl nic dobrého.

Úplně na závěr bych chtěl požádat všechny, kdo mají z nějakého důvodu potřebu se k tomuto tématu vyjadřovat – nejprve si o tom zjistěte alespoň základní věci. Ať nejste za hlupáky.