Co to je vlastně ten UV index?

Zvykli jsme si sledovat hodnoty UV indexu třeba v předpovědích počasí. Víme, že hodnoty do 3 jsou nízké, naopak při hodnotách nad 6 už jde o vysoké hodnoty a je dobré se před nimi nějak chránit. Co je to ale ten UV index?

Kořeny UV indexu sahají do začátku 90.let minulého století do Toronta. Organizace Environment Canada tenkrát začala informovat veřejnost o intenzitách ultrafialového (UV) záření, protože v té době docházelo k výrazným poklesům množství ozonu a růstu intenzity UV záření. Informovali o dávkách tzv. erytemově váženého UV záření.

Sluneční UV záření dělíme do 3 oblastí vlnových délek podle toho, jak škodí organismům a také podle toho, jak je stíněno ozonovou vrstvou:

• UVC – vlnové délky 200-280 nm. Nejškodlivější, ale ozonová vrstva prakticky všechno toto záření pohlcuje a k povrchu se prakticky nedostává.
• UVB – vlnové délky 280-320 nm. Je škodlivé, ale ne tak jako UVC. Na ozonu je pohlcováno jen částečně. Měření UV záření v této oblasti se používají k zjištění množství ozonu v atmosféře.
• UVA – vlnové délky 320-400 nm, tedy těsně pod krátkovlnnou hranicí viditelného světla. Nejméně škodlivé, ale ne zcela bez vlivu na organismy. Na ozonu je pohlcováno minimálně.

Chceme-li ale vyjádřit celkovou škodlivost UV záření pro lidský organismus, musíme brát v úvahu nejen jeho intenzitu, ale i míru jeho škodlivosti na různých vlnových délkách. Právě tu škodlivost vyjadřuje tzv. akční spektrum. To je na následujícím obrázku:

Zdroj Stupnice na ose y je logaritmická.

Hodnoty pro záření s vlnovými délkami pod 300 nm (UVC a část UVB) jsou vysoké, ale u 300 nm začínají výrazně klesat, takže u 340 nm jsou již asi jen tisícinové ve srovnání s UVC a nejnebezpečnější částí UVB. Pokles škodlivosti UV záření s rostoucí vlnovou délkou je tedy velice rychlý.

Naměřenou intenzitu UV záření na každé vlnové délce je tedy nutné násobit hodnotou akčního spektra pro danou vlnovou délku, abychom dostali odhad škodlivosti tohoto záření pro člověka. Pak stačí tyto hodnoty sečíst přes celé UV spektrum a dostaneme celkovou intenzitu erytemově váženého UV záření. Ta se pohybuje většinou v jednotkách až několika málo stovkách mW.m^-2. To jsou ale pro veřejnost těžko pochopitelné jednotky a proto v Torontu definovali UV index. Jednotka UV indexu je 25 mW.m^-2, takže stačí vydělit erytemově váženou intenzitu UV záření v mW.m^-2 hodnotou 25 a máme UV index. Nebo opačně – UV index vynásobíme 25 a máme erytemově váženou intenzitu UV záření v mW.m^-2.Měřítko bylo zvoleno tak, aby maximální hodnoty UV indexu, do té doby naměřené v Torontu, byly do hodnoty kolem 10.

Dnes ale není třeba počítat hodnotu UV indexu ze spektrálních měření intenzit UV záření, existují přístroje (UV biometry), které už mají citlivost čidel nastavenou podle akčního spektra a poskytují tedy přímo hodnoty erytemově váženého UV záření. ČHMÚ provozuje 4 UV biometry na stanicích Kuchařovice (jižní Morava), Košetice (Vysočina), Hradec Králové a Luční bouda (hřebeny Krkonoš). Aktuální údaje z nich najdete na stránkách ČHMÚ.