Asistenční psi: Předvýchova

Ve vánočním čase na chvíli opustím klima a dáme si něco z jiného soudku, ale i to je součástí života…

Několik let jsem dělal vychovatele štěňat pro obecně prospěšnou společnost Pomocné tlapky. Chtěl jsem jim prostě pomoci, protože oni zase moc pomohli nám. Mám totiž přítelkyni – vozíčkářku a ta už přes 20 let využívá pomoci asistenčních psů. Takže dobře vím, o čem to je…

Výchovu štěňat zajišťují dobrovolníci a týká se štěňat ve věku od 2 do 12 měsíců. To je doba, kdy štěně ještě nemůže plnohodnotně cvičit na asistenčního psa. Nejprve musí dospět, fyzicky i psychicky a musí se také naučit spoustu věcí. Základní poslušnost, hygienu, správné chování vždy a všude, musí probíhat důsledná socializace, cvičí se pohyb v různých prostředích a na různých površích, cestování autem, MHD, vlakem i metrem a také základy asistenční práce,… Na těch 10 měsíců času je toho celkem dost, ale dá se to zvládnout. A je to krásná práce, když vidíte, jak to štěně je den ode dne lepší.

Samozřejmě se během té doby dostanete do různých i nečekaných situací.

To si tak třeba trénujete v obchodním centru jízdu na travelátoru nebo eskalátoru, jezdíte si tam a zpátky, štěně spokojené, že už to umí, že ho chválíte (a občas přidáte i malý piškot) – až Vás chytne ochranka, co to tam děláte a jak to, že tam chodíte se psem, když je na dveřích jasný zákaz. Některým z nich se těžko vysvětlovalo, co je štěně ve výchově na asistenčního psa a že tihle psi do obchodů můžou. Ale co naděláte, když ochranka dostane instrukci „žádný pes v obchodním centru“, ale o výjimkách ani slovo. Ten člověk nakonec jen dělá svou práci, i když dostal špatné instrukce. Nakonec to ale pochopili a příště už to bylo bez problémů…

Nebo cvičíte v prodejně odložení psa. Zůstat na místě a v klidu i v rušném prostředí, kde chodí spousta lidí a jezdí s nákupními vozíky - to musí každý asistenční pes zvládat levou zadní. Když to několikrát zopakujete, aby si to prcek dostal do hlavy, zjistíte, že kolem Vás stojí v kruhu lidi a sledují, co děláte. A když skončíte, zatleskají Vám, jak na divadle. Vstupné jsem ale tenkrát nevybíral…

Nebo se jdete jen na něco zeptat do obchodu a když odcházíte, slečna prodavačka se Vám nabídne, že Vás odvede ven. Splete si Vás s nevidomým. Vysvětlujete, že nejste nevidomý, jen cvičíte psa, ale hlavně nechcete, aby se cítila trapně, když si ve skutečnosti zaslouží obrovský dík, že není nevšímavá a snaží se pomoci. Tak jsme trochu pokecali, slečně jsem to vysvětlil, ona se ze začátku cítila trapně, ale nakonec to vzala velice sportovně a s humorem. Ale ten dík jsem jí zopakoval ještě několikrát.

Nebo jdete za tmy za obchodní centrum „za keříčky“ vyvenčit štěně, než půjdete do obchodu, povzbuzujete ho, říkáte „tak čůrej, čůrej“ a nevšimnete si, že kousek dál ve tmě stojí pán, který si také musel odskočit „za keříčky“. Zaslechne to, otočí se na Vás a v očích asi milion otázek, proč ho při tom povzbuzujete, kdo sakra jste a co po něm chcete. Pánovi jsem se omluvil, on to vzal s humorem, má prý doma taky psa…

No a někdy se taková návštěva obchodu změní v improvizovanou přednášku. „Co je to za pejska?“, „Komu bude pomáhat?“, „Jak dlouho se takový pes cvičí?“, „Co všechno musí umět?“ a další a další otázky. A Vy povídáte a odpovídáte, při tom musíte držet toho malého draka v klidu, ale i takové situace se dají využít k výchově štěněte. Sice Vás to všechno trochu zdržuje, ale na druhou stranu jste rádi, že se lidé o asistenční psy zajímají a že můžete udělat kousek osvěty.

Výchova štěňat prostě přináší spoustu nečekaných, někdy krásných nebo i komických situací a okamžiků. Nejen když štěněti něco konečně „docvakne“ a začne to dělat tak, jak má (to je pro vychovatele vždycky malý svátek), ale i většina reakcí veřejnosti bývá velice pozitivní.

Jen jedno mi radost nedělá. Někdy se prostě lidi neudrží a chtějí Vám štěně bez dovolení pohladit, mlaskají nebo volají na něj nebo mu dokonce chtějí dát něco „dobrého“ na zub (“když už je to takový chudinka a musí pracovat“). Přitom ti psi jsou jasně označeni vestičkou, na které je přeškrtnutá ruka: NESAHAT! Jak na to reagovat? Musíte to kategoricky odmítnout, zabránit tomu, ale nechcete nikoho urazit. Ti lidé to nedělají se zlým úmyslem, jen z neznalosti, ale štěně to vyruší ze soustředění, někdy se i trochu rozdivočí a Vy pak zase strávíte (zbytečně) čas tím, že musíte štěně dostat do klidu a soustředění na práci, abyste mohli pokračovat. Ale i tady se snad blýská na lepší časy. Už několikrát jsem totiž za sebou zaslechl rozhovor typu

„Janičko, to je hezkej pesjek, nechceš si ho pohladit?“

„Ne, mami, je hezkej, ale ten pejsek se učí a nesmíme ho vyrušovat“

Ano, přesně tak…

Tak se taky nenechte ničím vyrušovat, hezké a klidné Vánoce všem a …

Google Gemini