Proč jste cinkali klíči v listopadu 1989?

Já cinkal kvůli svobodě projevu a pohybu. Mnoho lidí však cinkalo klíči s představou, že svoboda znamená, že jim budou létat pečení holubi ze Západního Německa přímo do pusy.

Část lidí si svobodu vyložila jako možnost dělat si úplně cokoli. Třeba beztrestně lhát, pomlouvat druhé nebo různě škodit. Jenže svoboda není totéž co bezbřehá svévole. Každá svoboda totiž končí tam, kde začíná svoboda někoho jiného.

Když se jejich představy nenaplnily, začali někteří nostalgicky vzpomínat na minulý režim. Vzpomínají, že nájmy byly levné, že pivo stálo 1,70 Kčs a že každý měl práci. Jenže často zapomínají na druhou stranu mince.

Zapomínají, že plat činil 3 000 Kčs, že existovala pracovní povinnost a že o zaměstnání nerozhodovaly pouze schopnosti či vzdělání, ale také politická spolehlivost. Stačilo nebýt členem KSČ, mít špatný kádrový posudek, znelíbit se správným lidem nebo být udán Státní bezpečnosti a člověk mohl skončit v podřadném zaměstnání bez ohledu na své vzdělání. Inženýr zametal špony v ČKD, doktor práv pracoval jako kotelník a profesor jako cestář.

Zapomínají také, že mnozí se v práci zašívali nebo si z pracoviště odnášeli věci domů, protože to bylo považováno za něco téměř normálního.

Kdo se chtěl podívat do západního zahraničí, musel žádat o výjezdní doložku a devizový příslib. Pokud se tam chtěl dostat nelegálně, mimo oficiální hraniční přechod, bylo to smrtelně nebezpečné. Při pokusu překonat plot s ostnatým drátem ho pohraničníci zastřelili nebo na něj poštvali psy.

Je zajímavé, že podobný jev se opakuje v každé generaci. Lidé často nevzpomínají ani tak na režim jako na vlastní mládí. Když byli mladí, připadala jim tráva zelenější, nebe modřejší a život jednodušší. Už si tolik nepamatují fronty, nedostatek zboží ani léta, během nichž celé týdny pršelo. Paměť si vybírá hlavně to příjemné.

Naši předkové, kteří prožili mládí za císaře pána, později nadávali na první republiku a vzpomínali na staré časy. Ti, kteří dospívali za první republiky, zase často kritizovali socialismus a idealizovali dobu Masarykovu. Lidé, kteří byli mladí za socialismu, dnes vzpomínají na socialismus. A není pochyb o tom, že dnešní mladá generace bude jednou se stejnou nostalgií vzpomínat na dnešní svobodnou dobu.

Možná tedy nejde ani tak o to, který režim byl dokonalý. Spíše si člověk idealizuje období, kdy mu bylo dvacet let a měl celý život před sebou.

Já si přesto vyberu svobodu. I když znamená více starostí, větší odpovědnost nebo skromnější život. Raději budu chudým vrabčákem v křoví než papouškem ve zlaté kleci.