Pokud chceme lepší politiku, tak začněme u přijímaček na poslance

Demokracie je krásná věc. Každý má jeden hlas, bez ohledu na vzdělání, zkušenosti nebo schopnost rozlišit realitu od konspiračního nesmyslu. A to je zároveň její přirozená nevýhoda.

Autor Copilot

Dva pitomci totiž kdykoli přehlasují jednoho profesora. V parlamentu potom často nesedí ti nejchytřejší nebo nejslušnější, ale spíš ti nejhlasitější, nejvýraznější – a někdy i nejpitomější. Případně ti, kteří sice pitomci nejsou, ale o to lépe umí s těmi prvními manipulovat.

A tak se stane, že například předsedou bezpečnostního výboru je člověk, který se bojí mikrovlnky. A tihle lidé pak rozhodují o tom, jaké zákony se přijmou, jaké smlouvy stát uzavře, nebo komu pošleme miliardy z rozpočtu. Samozřejmě se v tom mnozí rychle zabydlí (je to přece fajn korýtko) a všechno od těch „nahoře“ ve své straně poslušně odkývají.

A přitom třeba i na řízení důlního vláčku jsme dělali řidičák a psychotesty. A to jde jde o práci, kde je odpovědnost za několik lidí. Ale na řízení státu stačí být na kandidátce a posbírat dost hlasů. Kdo to zvládne, může klidně vést výbor pro cokoliv – bez ohledu na kvalifikaci, zkušenosti nebo duševní způsobilost.

Moc by se mi líbilo, něco úplně jednoduchého – zavést pro kandidáty alespoň základní vstupní kritéria. Zkouška z všeobecného přehledu, základní orientace ve fungování státu, případně psychologické posouzení. Nejde o žádný elitarismus. Jde o totéž, co požadujeme po každém, kdo chce řídit auto, tramvaj, pracovat s lidmi nebo být přijat na gymnázium. Pokud už dnes považujeme funkci poslance za zaměstnání, nemělo by být bez nároků.

A klidně bych k tomu přidal i ty psychotesty. Nejen jestli je člověk schopný uvažovat logicky, ale také jestli má aspoň základní míru empatie. Jestli umí naslouchat, chápat problémy druhých, nebo je motivovaný jen vlastní kapsou. Pokud máme dávat někomu moc nad životy ostatních, měli bychom vědět, že nejde o čistého mamonáře.

Cílem není stavět nové překážky demokracii, ale přivést do politiky víc inteligence, víc empatie – a méně mamonu.

Koneckonců, i na střední školu musíte udělat přijímačky. Tak proč by měl být vstup do zákonodárného sboru jednodušší než na gympl?