Když nemá video titulky: Přístupnost a etika v praxi

Mluví se o přístupnosti, ale mnohá videa organizací, které ji prosazují, titulky stále nemají. Přitom by právě ony měly jít příkladem a myslet i na ty, kteří znakový jazyk neovládají, slyší, nebo neslyší a komunikují česky,

Aby bylo video přístupné lidem se sluchovým postižením, je nutné opatřit ho titulky – skutečnými titulky, ne jen módní animací textu. Paradoxem je, že i organizace, které na chybějící titulky samy upozorňují, často zveřejňují vlastní videa bez nich. Přitom by měly jít příkladem.

Často se setkáme s tím, že organizace (zejména když má v názvu „N“) zveřejní informaci v textové podobě a k ní přidá video ve znakovém jazyce se stejným obsahem, což je prima. Problém je, že většina lidí se sluchovým postižením komunikuje česky – konkrétně 98 % z nich (článek Počet lidí s postižením sluchu v ČR). Znakový jazyk je samostatný jazyk s vlastní gramatikou a pravidly, a proto mu lidé, kteří ovládají češtinu, mu bez znalosti znakového jazyka prostě nerozumí – a to jsou i všichni slyšící.

Představme si starší paní, která ztrácí sluch. Nerozumí znakovému jazyku a přesto by měla z videa pochopit, že jde o pouhý překlad textu. Pomohl by i jediný titulek:

„Toto je tlumočený text příspěvku do znakového jazyka.“

Nikdo se totiž jednoho dne neprobudí s tím, že zapomněl mluvit česky a plynně ovládá znakový jazyk. Naopak – titulky pomáhají i těm, pro které je čeština cizí, tedy uživatelům znakového jazyka, kteří se z nich češtině učí.

Dnes, kdy lze titulky vytvořit snadno pomocí umělé inteligence, není důvod je vynechávat. Jde o minuty práce, které rozhodují o tom, jestli bude video opravdu přístupné.

K etice

V hokejové šatně NHL se například dva Češi nesmí bavit česky, ale jen anglicky, aby ostatní věděli, o čem mluví. Je to otázka respektu a férovosti v komunikaci. Stejně tak by měla být samozřejmostí snaha, aby každé veřejné video bylo srozumitelné všem – i těm, kteří komunikují česky, bez ohledu na to, jestli slyší nebo neslyší, aby to nepůsobilo jako sdělení v cizím nebo nesrozumitelném jazyce.

Ten, kdo znakový jazyk ovládá (např. vedení organizace), si podle mě vůbec neuvědomuje, jak takové video působí na ty, kteří znakový jazyk neovládají.

—–
Ladislav Kratochvíl
(ohluchlý hudebník v roce 2003, ve věku 40 let)