Jak jsem slyšel výklad průvodkyně očima

Prohlídku něčeho s průvodcem, jsem nezažil deset let a skoro už i zapomněl, jaké to je. Ne, kvůli tomu, že bych nikde nebyl, ale protože deset let neslyším a nevím, co průvodce říká.

simultánní přepis návštěvníkům se sluchovým postiženímJaroslav Winter

Jednou mě dokonce asi považovali za tipaře zlodějům, jelikož průvodce něco vykládal, ukazoval, celá skupina ho sledovala otáčela hlavy na ukazované a já si jako vždy prohlížel něco úplně jiného, četl si popisky u exponátů a jen si hlídal, když se skupina začala přesouvat, aby mi neutekli. I cizinci tenkrát sledovali průvodce, jelikož měli letáky s výkladem v angličtině/francouzštině/španělštině. Tak zdatný ani v jednom z těch jazyků nejsem, abych si vzal alespoň leták také a v češtině letáky nebyly. Průvodce pak po prohlídce něco šeptal kolegyni v pokladně a nenápadně mě fotili mobilem. :-)

Jak bezva je prohlídka s výkladem jsem zažil 14. 8. 2013. Tři organizace - Orbi Pontes, Transkript online a Botanická zahrada hl. m. Prahy zorganizovaly pro návštěvníky se sluchovým postižením unikátní prohlídku. Průvodkyně Zuzana Švábenská měla klopový mikrofon, z něj šel její výklad přes mobil k přepisovateli Martinovi Čížkovi a od něj vše doslovně přes internet v textové podobě do tabletů, které byly zapůjčeny návštěvníkům.

Skvělé bylo, že si i průvodkyně vzala tablet s přepisem, měla zpětnou vazbu a přizpůsobila rychlost svého výkladu přepisování a čtení.  Když jsme si totiž četli, nemohli jsme se dívat, kam ukazuje, takže počkala a když jsme zvedli zraky, ukázala na popisovaný exponát. Na tabletu šly také nastavit barvy písma a pozadí. Zvolil jsem si bílé písmo a paní Švábenská měla "bílý hlas".

Tato akce se mi však dost zkomplikovala. Pět dní před ní jsem si zvrtnul nohu a svou účast dokonce zrušil, jelikož jsem ji měl stále někde hore, obloženou ledovým gelem, obvaz, mast Heparoid… Jenže Heparoid je mast zázračná a večer před tím jsem se belhal doma o berli (do té doby klečíc jednou nohou na židli – cesta z kuchyně do obýváku – asi 7 metrů - 13 minut). Napadlo mě tedy, že kdybych "rozbil prasátko", mohl bych jet do botanické zahrady  (mám to 60 km) taxíkem. A nápad to byl skvělý, vůbec nelituji, že jsem jej zrealizoval, naopak. Že jsem se nemohl snad půl hodiny dostat s obvazem do žádné boty byl detail.

Já vím, říkáte si, že jsem cvok. Ano, jednak cvok jsem, druhak to je podobné, jako kdybyste nemohli jíst deset let chléb, protože by nikde nebyl ke koupi a celou dobu na něj měli chuť. Také byste si možná koupili bochník za 1 000 Kč, kdyby se vám naskytla příležitost koupit ho.

Škoda, že jsem nemohl fotit. V jedné ruce tablet, v druhé berli a třetí ruku nemám. Ale bude ještě jedna prohlídka v září. To už snad nebudu mít berli, takže zajdu zase. Teď alespoň screenshot z tabletu.

Video od Orbi Pontes