Vzpomínka na Košice

Po návratu ze základní vojenské služby jsem se zařadil do velké party projektantů, která kreslila Východoslovenské železárny. Ty v té době již pracovaly, ale projektovala se druhá ocelárna, další vysoká pec apod.

.Bylo nás odhadem 200 až 300 a jelikož jsme hodně cestovali do Košic, začali jsme používat některá slovenská šťavnatá slova. Taky jsme si s oblibou vykládali vtipy o bačích či o cikánech (tenkrát se ještě neříkalo o Romech). Na pokraji Košic byla cikánská čtvrť, což jsme z našich měst neznali. Dnes již máme v Ostravě několik romských čtvrtí, tenkrát tady byly jen jednotlivé domy, ve kterých žili cikáni. Alespoň jeden z těch vtipů uvedu: Policajt honí po Košicích cikána a volá: „Cikán stoj! Cikán stoj!“ Cikán se otočí a zavolá: „Ty stoj, lebo teba nikto nehoní!“  

Do kanceláře jsme si vyvěsili heslo: „Päťročnicu splníme, keby desať rokov trvať mala!“ Taky jsme mohli pozorovat, jak s postupným budováním železáren se původně maďarské město mění na slovenské. Vyrostla tam nová sídliště, do kterých přišlo obyvatelstvo z ostatních částí Slovenska.

Toto jsem si připomněl, když jsem četl informaci, že VSŽ, do nedávna vlajková loď slovenského průmyslu, jsou na prodej. A zřejmě je koupíˇČíňané. Kdo jiný by je mohl koupit?