Strýc skrýval tři uprchlíky
Jejich dům byl těsně u silnice na vrcholu kopce. V předjaří r. 1945 šel po té silnici transport vězňů, tzv. pochod smrti. Vězni měli civilní šaty, hodně potrhané. Dozorců bylo málo a působili dost apaticky, asi tušili konec války. Jeden z vězňů, měl málo přes 20 let, utekl z útvaru, schoval se do křoví a pak požádal strýce, který by venku, zda by se u nich mohl ukrýt. Strýc souhlasil, zavedl ho do kuchyně a namazal mu chleba. Věděl, že je vyhladovělý. Z prvních slov se dověděl, že je Žid, utekl z transportu už v jedné z předchozích vesnic, nikdo ho tam však nechtěl ukrýt (byl za to trest smrti), tak transport dohonil a znovu se připojil. Sotva dojedl, objevil se ve dveřích německý důstojník. Úlek prvně zvládl ten mladý Žid. Všiml si, že na plotně je hrnec brambor. Usoudil, že jsou pro prasata. Začal hrát čeledína, vzal brambory s tím, že jde nakrmit prasata. Německý důstojník řekl, že potřebuje dolít vodu do chladiče. Strýc novému čeledínovi řekl: „Prvně běž napumpovat vodu!“ Tak tedy vězeň pumpoval a německý důstojník držel nádobu.
Za krátko se u strýce objevila Marusja. Byla to mladá Ruska nebo Ukrajinka, která byla odvezena spolu s mnoha dalšími mladými lidmi z obsazených území na práci v muničních továrnách. Jelikož tyto továrny byly často bombardovány, mnozí z těchto nasazených volili útěk. Strýc s tetou ji přijali.
A nakonec se u strýce objevil Polák, jehož jméno si ještě pamatuji: Vojtěch Koval. Měl asi 16 let a nějaký německý statkář, který žil buď na východě Polska, nebo ve Východním Prusku, před postupující frontou poslal rodinu do Německa vlakem, cennější nábytek naložil na vůz, na kozlík posadil polského mladíka Vojtu a sám si sedl za něho a jeli do Německa. Němec měl na klíně pistoli a mladíkovi pohrozil zastřelením, kdyby se pokusil o útěk. U mého strýce požádali o vodu a napojili koně. Chvíli si odpočali, a když jeli dál, usoudil Vojta, že teď je správná chvíle pro útěk: koně jsou odpočatí, silnice z kopce, u ní křoví a za ním les. Švihl do koní, koně se rozeběhli a Vojta vyskočil do křoví. Podařilo se. Došel pak k mému strýci, sedl si na zápraží a brečel. Tak ho našla teta a vzala ho domů. Tak měli strýc s tetou na konci války ukryté tři cizince.
Za krátko se po silnici valily armády. Když se objevili první ruští vojáci, Marusja k nim běžela a zdravila je. Ruský velitel, když zjistil, že je sovětská občanka, rozhodl, že musí jet s nimi. To Marusja nechtěla, utekla a skryla se. Ruský důstojník, který měl trochu vypito, začal zuřit a hledal ji. Nenašel ji, chtěl zapálit strýcovi usedlost, aby Marusja vylezla. Nastalý konflikt pomohl řešit ten Žid s hereckým nadáním a ruští vojáci odjeli bez Marusji.
Hned po odchodu fronty se Žid rozloučil a jel do Chrudimi, odkud pocházel, hledat, co zbylo z jeho domova a jeho rodiny. V r. 1947 Žid přijel i se svou ženou, mezi tím se stihl oženit. Ukázal ji, kde se zachránil.
Marusja tam byla skoro dva roky, tak dlouho to trvalo, než sovětské velvyslanectví ji vyřídilo doklady a jízdenky. Dělala domácí práce a chodila pracovat na pole. Strýc měl pole vedle našeho, bylo odděleno jen mezí. Když moji rodiče pracovali na poli, dali nás děti na mez, kde jsme si hráli. Jak nás Marusja viděla, přiběhla a začala se s námi mazlit. Já jsem jí nerozuměl ani slovo. Líbilo se mi, když začala napodobovat zvuky zvířat a ptáků. Nejlépe uměla imitovat kukačku. Dítě si prý pamatuje události spojené s emocemi. Asi se mi to líbilo, že mi to uvázlo v paměti. Konečně Marusja dostala ze sovětské ambasády doklady a jízdenku a odjela s tím, že napíše. Nikdy od ní žádná zpráva nepřišla.
Vojtěch po válce přešel do nedaleké hospody, kde potřebovali pomocníka. Po válce utíkali přes naše území Banderovci. Ukrývali se v lesích za naší vesnicí a Vojtěch se s nimi setkal. Pak přijela naše armáda a chtěl je polapit. Leželi za naší vesnicí, nepadl však ani jeden výstřel. Vojtěch odjel do Polska až v r. 1948. Za ty tři roky vyrostl a zesílil, sousedi mu říkali, když se s nimi loučil, že ho doma nepoznají. Šťastně se shledal s rodinou a po několik let od něho přicházely pozdravy s polskými známkami, pro které jsem si k tetě chodil.
Ladislav Jílek
Za jeden provaz
Jsou mezinárodní situace, ve kterých by se měl národ sjednotit, vzájemné hašteření hlavně mezi politiky by mělo jít stranou. Domnívám se, že taková situace nastala nyní.
Ladislav Jílek
Cesta do Jižní Koreje, 6. Závěr
Korea byl zastaralý stát, který v roce 1910 okupovalo Japonsko a udělalo si z něho kolonii. Moc se nestaralo o průmyslový rozvoj Koreje, spíše využívalo nerostné bohatství a levnou pracovní sílu.
Ladislav Jílek
Cesta do Jižní Koreje 5. Procházka po lese
Mám poslední volný půlden před odjezdem. Co s ním? Navštívit lázně? V Pusanu vyvěrají léčivé prameny. Nebo navštívit památník bojů v Korejské válce?
Ladislav Jílek
Největší slabina demokracie
Když máme to výročí sametové revoluce, dal jsem si takovéto těžké téma. Ale všechno ostatní už napsali jiní a lépe, než bych to zvládl já, zbylo na mne jen toto téma.
Ladislav Jílek
Cesta do Jižní Koreje 4. Lidi
Vadila mi tam jedna věc: Korejci jako všichni šikmoocí mají při řeči nehybný obličej. Nevím, zda jim chybí lícní svaly či zda je nepoužívají.
| Další články autora |
Konec Skylinku přináší nové ceny i pravidla. Co musí zákazníci stihnout do konce listopadu?
Satelitní televizní služby v Česku prošly významnou změnou. Nabídka se nově sjednotila pod značkou...
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Co podniknout v listopadu v Praze zdarma? Vybrali jsme 7 akcí, kde se neplatí vstupné
Listopad v Praze nabídne průvod strašidel, návštěvu legionářského vlaku i pohled do vědeckých...
Semir z Kobry 11 má novou roli. Z vojenského náklaďáku vznikl luxusní dům na kolech
Z vojenského náklaďáku luxusní dům na šesti kolech! Obří MAN přezdívaný Semir, pojmenovaný po...
Vysílání jako hobby? Proč ne. Jakub Kamarád vybudoval rádio, funguje už šest let
Nemají z toho ani korunu, platí si ho z vlastní kapsy a místo honorářů je žene čistá vášeň pro...
Ruční papír z kopřiv i bramborové natě. Chemička teď předává řemeslo dětem
Když se řekne papír, většina lidí si představí obyčejný list, na který píšeme nebo tiskneme. I z...
Čekání pár minut i šest hodin. Šumperská nemocnice má na urgentu nový systém
Šumperská nemocnice změnila systém třídění pacientů na urgentním příjmu. Nově rozhoduje naléhavost...
Krakonoš, který má dokonce city. Legendy vyšly prvně celé česky
Krakonoš netypicky coby zamilovaný, někdy přející, jindy škodící. Příběhy o vládci hor mají další...

Prodej stavebního pozemku Náchod, Alšova ul.
Alšova, Náchod
2 690 000 Kč
- Počet článků 442
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 530x



















