Ruth Phau a Hášim

Pokračování v líčení setkání s různými lidmi, která dokreslují život Ruth Phau, ženy která se rozhodla bojovat proti malomocenství v Pákistánu.

Hášim vyrůstal v rybářské vesnici na pobřeží. Kousek za vesnicí však začínala polopoušť a poušť. V šesti letech se u něho objevila lepra. Dva roky se to dařilo tajit, pak to děti při hře na návsi odhalily a malého Hášima odháněly kamením. Škola tam, podobně jako v v jiných vesnicí, nebyla. Potuloval se sám a pomalu se připravoval na osud, který ho čekal. Ve dvanácti letech ho odvedli do pustiny. Starší bratr mu tam udělal jakousi chatrč a denně mu donášel jídlo. Jednoho dne však bratr přinesl jídlo a zjistil, že Háším zmizel. „Roztrhala ho dravá zvěř.“ usoudili lidé ve vesnici a dále se tím nezabývali. To byl ostatně osud většiny těchto ubožáků. Vyskytl se i případ, že dítě takto odloučené, roztrhala zvěř již první noc. Nebyl to však případ Hášima. Kolem jeho chatrče totiž táhla karavana obchodníků s obtěžkanými velbloudy. Vůdce karavany věděl, že v Karáčí je nemocnice pro malomocné, tak ho tam vzal. Ruth ho léčila, ale nedomluvila se s ním ona ani nikdo jiný, Hášim neznal jazyk urdu. Malomocenství u něho již pokročilo a navíc měl nemocné ledviny. Dlouho bojovala o jeho záchranu. Nakonec se vše podařilo zvládnout. Zůstal tam a Ruth považoval za svoji matku. Pracoval jako pomocník v nemocnici. Oženil se a staral se o rodinu. Když přišla na pořad výprava k hranici s Íránem, odkud Hášim pocházel, jel samozřejmě taky, znal místní jazyk. S Ruth se domluvili, že je čistě jeho věcí, kdy se nechá poznat. Z domova zmizel, když mu bylo 12 a teď mu bylo 24 let. Celý den ordinovali v domě náčelníka, Hášim překládal a vychutnával si, že většinu lidí poznává, jeho však nepoznal nikdo. Během dne našli dva malomocné, s nimiž domluvili způsob léčby. Hášim se nechal poznat náčelníkovi až po skončení práce. Ještě týž večer se rozneslo po celé vesnici, že Hášim žije a je zdráv a konala se velká oslava, při níž Hášim musel stále dokola vyprávět svůj příběh. Ten večer přišli za Ruth tři mladí lidé, kteří věděli, že jsou malomocní, ale tajili to a nepřišli k prohlídce. Ráno přišli ještě další dva malomocní.

Příběh Hašíma se roznesl i do okolních vesnic. Asi to byla dobrá reklama na účinnost léčby. Nakonec v oblasti našli 140 nemocných a udělali tam čtyři detašovaná pracoviště.