Rusové nasazují severokorejské vojáky – některé souvislosti

Severní Korea, přesněji KLDR, je daleko, trochu mimo náš zorný úhel. Jelikož jsou její vojáci dnes nasazováni v ruských uniformách do války s Ukrajinou, trochu jsem si doplnil vědomosti o té vzdálené zemi, ze které byli posláni.

Dynastei Kimů aneb severokorejská specifika

(Většinu údajů jsem čerpal z knihy Sung-Yoon Lee: Sestra s podtitulem Pozoruhodný příběh Kim Jdžong, nejmocnější ženy severní Koreje.)

Oficiálně je Severní Korea republikou, vládne jí však dynastie Kimů, v Koreji se mluví o stromu z Pektusanu. Pektusan je hora na severu Koreje považovaná za symbol Koreje, asi jako naše hora Říp a Blaník dohromady. Kim Ir Sen prý v lesích na úbočí této hory vycvičil svá vojska k boji proti Japoncům.

V roce 1997 na sjezdu Korejské strany práce Kim Ir Sen oznámil delegátům, že moc přebírá jeho syn Kim Čong Il, delegáti tu zprávu přijali bouřlivým potleskem. Oficiálně se říká, že byl zvolen. Syn King Čong Ila jmenem Kim Čong Un dostal ve 3 letech hodnost brigádního generála, ve 4 letech byl generálmajorem…v 7 letech byl maršálem, v osmi letech generalissimem. Všichni ho museli oslovovat hodností, nikoliv jménem, on však všechny dospělé oslovoval křestním jménem, ačkoliv korejské kultuře je něco takového zcela nepřípustné.

8. ledna 2009 Kim Čong Il informoval členy odboru organizace a vedení, že hodlá jmenovat svého syna Čong Una, kterému tenkrát bylo 25 let, svým dědicem. Po dvou letech mu předal moc.

Třetí dynastie Kimů jménem Čong Un uznává za součást stromu z Pektusanu vlastní děti, sestru Jodžong a bratra Čongčchol.

Prví dva Kimové měli více manželek a více dětí. Například Kim Ir Sen měl bezmála 60 let a během jednoho roku se mu narodil vnuk Čongnam a také osmé dítě, syn Hjon, jehož matkou byla Kim Ir Senova výrazně mladší ošetřovatelka a masérka. Kim Čong Il zplodil se čtyřmi ženami 7 dětí. Kim Čong Un převzal jeho funkci a druhou nejvýznamnější postavou ve vedení země je jeho nevlastní sestra Kim Jodžong, o níž se ještě zmíním. Kim Čong Un má prý 3 děti, na veřejnosti se objevil jednou s holčičkou ve věku asi 10 let. Oficiálně nebylo o jeho rodině nic zveřejněno. Kim Čong Un převzal moc v roce 2011, dva roky však ho zastupoval jeho strýc Čang Songtchek. V roce 2013 začal zemi řídit Kim Čong Un a strýce nechal popravit.

Popravy příbuzných nejsou v rodině Kimů vzácností. V roce 2007 Kim Čong Il nechal zavraždit svého nevlastního bratra Hjona, jemuž bylo tehdy 36 let. Kim Čong Un s největší pravděpodobnosti nechal odstranit nevlastního bratra Čong Nama. Jeho starší bratr Kim Čchongčchol žije v ústraní. Synovec Kim Čhong Ila jménem Ri Illam utekl v roce 1982 do Jižní Koreje. Měl strach, že ho dopadnou severokorejští agenti, změnil si jméno na I Han Jong a podstoupil plastickou operaci obličeje. Neunikl, 15. února 1997 byl zastřelen dvěma agenty. Datum nebylo náhodné, bylo to v předvečer narozenin Kim Čchong Ila. O dvacet let později, tři dny před vládcovými narozeninami, byl na mezinárodním letišti v Kuala Lumpur zavražděn Kim Čongnam, nevlastní bratr Kim Čong Ila.

Popravování jsou i další předáci, kteří se nějak neosvědčili nebo zpronevěřili. Po skončení korejské války nechal Kim Ir Sen popravit velitele armády Pak Hjonga za to, že válka neskončila vítězstvím. V prosinci 2011 zemřel Kim Čong Il. Jeho tělo uložili v Paláci slunce Kumsusan. Za pohřebním vozem kráčel Kim Čong Un a 7 dalších mužů. Do konce roku 2012 bylo 5 z těchto 7 mužů odvoláno z funkce, někteří z nich byli popraveni či zabiti bez soudu.

Někdy je použito zvláštního způsobu popravy. Čang Sontchek, stýc Kim Čong Una, byl popraven tak, že byl roztrhán střelou z protiletadlové zbraně ZPU-4. Dopadené křesťany popravovali tak, že se museli položit na zem a přejel po nich válec na válcování silnic. Poprava byla veřejná, mnozí diváci omdleli. V roce 2009 popravovali univerzitní profesorku. Její manžel měl vysoké postavení a účastnil se bujarých večírků, které pořádal Kim Čong Un, a o jejich průběhu doma vyprávěl manželce. Na tyto večírky byly zvány herečky a také tam byla k dispozici děvčata unesená ze zahraničí, občas i z Evropy. Někdy se na těch večírcích konaly soutěže v pití alkoholu. Kdo první odpadl, byl mu vyholen pás vlasů na hlavě. Když to byla žena, vyholili ji část pubického ochlupení. Profesorka byla těmito večírky velmi pohoršená a napsala dopis Kim Čong Ilovi, ať to synovi zatrhne. Kim Čong Un kontroloval otci poštu, dopis vzal a vyřídil ho tak, že si zavolal pisatelku, její manžel jí zastřelil a ten manžel pak řekl Kim Čong Unovi, aby zastřelil jeho, ten mu však udělil pardon. I kdyby onen udavačský dopis profesorky Čong Il dostal, asi by to synovi nezatrhl, poněvadž on sám v mládí pořádal podobné pijatiky.

Kim Jodžong, sestra Čong Una, která v hierarchii stále stoupá, od roku 2021 rozhoduje o popravách. Nařídila popravu několika vysoce postavených osob, protože jí šly na nervy.

Pro dokreslení obrazu země, v níž byli ideje komunizmu naroubovány do asijského kulturního prostředí, uvedu několik citátů ze severokorejských sdělovacích prostředků.

Dne 19. 12. 2011 oznámila státní televize úmrtí Kim Čong Ila a pak přinášela zprávy: „Na nebi byla pozorována řada oslnivě modrých záblesků provázených hromem“ nebo „obloha se svíjela v žalu nad skonem mudrce zrozeného na nebesích“.

Roku 2014 navštívil Jižní Koreu prezident Obama a setkal se s jihokorejskou prezidentkou Pak Kunhje. Severokorejský tisk o ní mluvil jako o politické prostitutce, poněvadž požadovala zastavení severokorejského jaderného programu. Obamu severokorejský tisk nazval „sprostou černou opicí“ a podobnými urážkami.

V květnu 2022 nový jihokorejský prezident Jun Sogjol prohlásil, že pokud Severní Korea zahájí proces denuklearizace, dostane od Soulu rozsáhlou potravinovou pomoc, Jižní Korea ji také pomůže zlepšit infrastrukturu počínaje vybudováním elektráren, přístavů, letišť a nemocnic až po zprostředkování mezinárodních investic. Na to reagovala Kim Jodžong: „Nesmyslný sen, prezident by udělal lépe, kdyby místo nesmyslného žvanění zavřel ústa.“

Jihokorejský tisk členy rodiny Kimů označuje jako „žijící bohy“. Také se používá věta: „Ani všechny vody rozbouřeného moře nesmyjí olej, jímž byl pomazán náš panovník.“

Politika Severní Koreje

„Dle preambule ústavy, naposledy novelizované v roce 2016, je KLDR socialistickou vlastí čučche, kde se uplatňují myšlenky a vedení velkých soudruhů Kim Ir Sena a Kim Čong Ila. Preambule dále uvádí, že tváří v tvář zhroucení světového socialistického systému a zuřivé ofenzívy spojených imperialistických sil k potlačení KLDR soudruh Kim Čong Il prováděl politiku songun (priorita vojenství), a tak čestně zachránil úspěchy socialismu, které jsou vzácným odkazem soudruha Kim Ir Sena, rozvinul KLDR do neporazitelné politicko-ideologické mocnosti, jaderného státu a nepopiratelné vojenské síly a otevřel širokou cestu pro budování mocné socialistické země.“ Tak toto je citát z webu kontrolovaného severokorejským velvyslanectvím (https://www.kldr.info/zakladni-udaje-o-kldr/)

Severní Korea se považuje za toho pravého představitele korejského lidu, a aby mohla tento svůj úkol splnit, provádí politiku songun (armáda na prvém místě), což vede k zaostávání v jiných oblastech. Sovětský svaz jí léta dodával hlavně obilí a ropu za velmi nízké ceny. V šedesátých letech pomohla Moskva Severokorejcům s výstavbou jaderného reaktoru v Jongbjonu, díky němuž KLDR může vyrábět jaderné zbraně. Podotýkám, že smlouva o nešíření jaderných zbraní začala platit až od roku 1970. KLDR smlouvu o nešíření jaderných zbraní také podepsala, později svůj podpis odvolala. Za vlády Michaila Gorbačova začala Moskva omezovat pomoc KLDR ve prospěch usmíření s Jižní Koreou. V roce 1989 dodal Sovětský svaz Severní Koreji poslední kusy stíhaček MiG-29.

V devadesátých letech po rozpadu Sovětského svazu odmítla nová ruská vláda pod vedením Borise Jelcina Severní Koreu dále podporovat. Ekonomika KLDR se do poloviny devadesátých let zmenšila o polovinu, protože Rusko přestalo dodávat suroviny a materiály za zvýhodněné ceny. Po rozpadu Sovětského svazu přestalo Rusko dodávat do KLDR potraviny. Potraviny přestala dodávat i Čína, která v roce 1992 normalizovala vztahy s Jižní Koreou. Následkem toho nastal ve druhé polovině 90. let velký severokorejský hladomor, který zahubil více než desetinu severokorejského obyvatelstva – možná více než 3 miliony lidí. Pro Kim Čong Ila to byla jen drobná nepříjemnost. Noviny označovaly hladomor jako „strastiplný pochod“.

Severní Korea potřebuje ročně nakoupit 1,4 milionů tun potravin, což představuje 200 až 400 milionů dolarů. Na vývoj balistických střel ročně vynakládá 1,3 miliardy dolarů.

V roce 2022 podle zprávy OSN bylo pořadí států podle počtu hladovějících osob následující:

Stát – % podvyživených osob
Středoafrická republika – 52,2
Madagaskar – 48,5
Haiti – 49,3
Severní Korea – 41,6

Shodou okolností jsem byl v roce 1996 v Jižní Koreji na služební cestě. Seděl jsem se 3 jihokorejskými inženýry na obědě a číšník před každého z nás položil asi 15 talířků naplněných různými dobrotami a mně vypadlo z úst: „Vy nemůžete dodávat do Severní Koreje potraviny?“ – „Nemůžeme,“ odpověděl nejstarší z nich, a jak po celou dobu jednání měli kožené obličeje, na nichž se neukázala jediná emoce, tak jsem viděl, že se mu v očích zaleskly slzy. Začal jsem mluvit o něčem jiném.

Vztahy KLDR a Ruska za Putina

Po nástupu Vladimíra Putina k moci se začaly vztahy s KLDR pomalu zlepšovat. Obě země podepsaly v únoru roku 2000 smlouvy o přátelství, dobrých sousedských vztazích a kooperaci. V červenci roku 2000 se konalo první setkání v historii rusko-korejských vztahů, kdy byla podepsána společná deklarace, první mezinárodní dokument podepsaný Kim Čong-ilem jako vůdcem KLDR. Ale v červnu 2006 se Rusko připojilo k rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 1695 odsuzující severokorejský jaderný test z téhož roku. Po severokorejském jaderném testu z května 2009 se Rusko přidalo k rezoluci Číny, Francie, Japonska, Jižní Koreje, Británie a Spojených států vedoucí k novým sankcím vůči Severní Koreji.

Vladimír Putin se poprvé setkal s Kim Čong Un na konci dubna 2019 ve Vladivostoku. Putin jel do Pekingu, kde s čínskými představiteli projednával čínskou iniciativu Pás a stezka. Jednání Putin nedokončil a odjel do Pekingu. Žádný dokument spolu nepodepsali. Nenašli společnou řeč.

V září 2012 souhlasilo Rusko se smazáním devadesáti procent ze severokorejského dluhu činícího 11 miliard dolarů jako výraz bližších vztahů s KLDR i jejím novým vůdcem.

Koncem listopadu 2014 také Rusko hlasovalo proti rezoluci OSN, která měla KLDR obvinit ze zločinů proti lidskosti.

A pak přišla válka na Ukrajině a dne 18. 6. 2024 večer ruský prezident Vladimir Putin přicestoval na státní návštěvu Severní Koreje. Na letišti jej osobně přivítal Kim Čong-un. Ten ve své zemi od vypuknutí covidové pandemie žádného jiného cizího státníka nepřijal. Uběhlo také už téměř čtvrt století od chvíle, kdy vládce Kremlu naposledy vstoupil na území KLDR.

Nikde nebyla zmínka, že by se jednání s Putinem účastnila i druhá osoba ve vedení KLDR a to Kim Jodžong. Ta v dubnu 2022 poprvé pohrozila Jižní Koreji jadernou zbraní a koncem roku 2022 prohlásila, že její balistické střely budou mířit přes Tichý oceán, nemá nic proti zabíjení Jihokorejců a Američanů, kdyby to podpořil její umírněnější bratr.

Teď však umírněný bratr poslal prvé tisíce vojáků do válečného ohniska. Zdá se mi, že na tom musí být Rusko dost špatně, když musí přijímat pomoc od takového, řekněme problematického, státu.