Poslední autobus – 2. Noční cyklista

Tento příběh vyprávěl řidič jiného autobusu a začíná stejně. Vyjel z města ve 22:30 a vezl pracující z odpolední směny.

Postupně zastavoval ve vesnicích a lidé vystupovali. Asi ve 23:00 byla zastávka u hospody ve větší vesnici. Zatím co cestující vystupovali, vyšel s hospody štamgast a sedl na kolo. To kolo nemělo světlo. Přesto na něm jel po silnici, i když byla noc. Cestující vystoupili, autobus se rozjel a hned cyklistu na neosvětleném kole dojel. Silnice byla úzká a cyklista jel prostředkem silnice. Řidič na něho nechtěl houkat, aby nebudil lidi. Přepínal světla a tím mu dával najevo, že má uhnout, aby ho mohl předjet. Cyklista nereagoval, šlapal a dále se klikatil prostředkem silnice. Konečně byla další zastávka. Řidič zastavil, cestující vystupovali. Kupodivu taky zastavil cyklista, slezl z kola, strčil hlavu do otevřených dveří autobusu a řekl:

„Pane řidiči, děkuji vám, že jste mně svítil na cestu. Já tady bydlím.“

Řidič po dovyprávění příběhu dodal:

„Nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo ho zabít.“