Ostravština není jen rozlišování -i- a -y-.

Před několika měsíci tady pan David Gruber měl blog věnovaný jazykovým odchylkám na Moravě a ve Slezsku. Nic proti obsahu nemám, jen bych si ho dovolil doplnit několika poznámkami.

Já mám dojem, že –i- a –y- se ve výslovnosti rozlišuje jen v lašských a slezských nářečích. Lašsko začíná kousek na sever od Hranic na Moravě, jsou v něm města jako Kopřivnice, Štramberk, Místek, Studénka nebo Moravská Ostrava. Patří tam samozřejmě Hukvaldy, z jejichž okolí čerpal Janáček náměty pro Lašské tance. Dnes už jsou nářečí značně potlačena. Je to důsledek migrace obyvatelstva a také školní výchovou. V Čechách se přestalo mezi i a y rozlišovat v době Husově. Sám Hus se k této změně vyjadřoval kriticky, podle něho se měla tato rozdílnost ve výslovnosti zachovat. Nicméně vývoj jazyka šle dál.

Moravská nářečí mají i některé nevýhody. Vzpomínám si na hodinu němčiny, kdy jsme se učili, že předložky an, auf, hinter, in…  se na otázku kde? pojí se 3. pádem a na otázku kam? se čtvrtým pádem. Měli jsme přeložit do němčiny několik vět. Jedna zněla: „Sedám si vedle svého bratra.“ Spolužák pocházející z Hané napsal 3. pád a pak se hádal: „Kde si sedám? – Vedle svého bratra. To je přeci třetí pád!“

Manželka měla babičku a strýce v Orlové. Je to jen několik kilometrů od Ostravy, ale nářečí je, či spíše bylo, dost rozdílné. Uvízly mne v hlavě některá přísloví a úsloví, která jsem tam slyšel. Přepisuji je foneticky, nevím, jestli existuje nějak norma pro přepis tohoto nářečí.

Zde jsou:
Obienzky pod něcky a glupy mo radosť.
Kurfa kurfě řiť něurfě.
Za glupym se krajic chleba kula.
Zaši dzurke pokal mala, mama Zoše nakazala.
Gdě kuchařek šest, tam nimo co jesť.
Něposluchal ojca, matky - bendě posluchat psi skure.
Přišla jsem jenom soli pojčat.
Klepal galaty.
Šel sto šesť.

Dokážete k nim najít české ekvivalenty?