O Sýrii již bylo napsáno mnoho

Přesto se mi zdá, že by neškodilo připomenout něco z historie. Sýrie byla součástí Osmanské říše. Po jejím rozpadu po 1. Světové válce Sýrii spravovala Francie.

Místní obyvatelé s Francouzi nespolupracovali s výjimkou alavistů. Proto úředníci, příslušníci policie a podobně byli z řad alavistů, kteří nejsou proti spolupráci s Evropany. To platí obecně. Pokud v Německu narazíte v nějakém fotbalovém mužstvu nebo mezi vyučujícími na škole na turecké jméno, jde pravděpodobně o alavistu, který se v Německu asimiloval. Naproti tomu sunnitě pocházející z tureckého vnitrozemí se neasimilují, ostatní jen velmi málo. Ale zpět k Sýrii. Když po 2. Světové se Sýrie stala nezávislou, stáli v jejím čele alavisté, ačkoliv představují jen jednoprocentní menšinu. A toto postavení si udrželi i po politických zvratech, které tam měli. Asádové jsou tedy oblečení evropsky a jejich ženy nejsou zahalené. Většina obyvatel je však proti nim. Vzpomínám si, že někdy před třiceti lety naši specialisté stavěli v Sýrii továrnu na děla a podobné nezbytnosti, protože se Sýrie přimkla k tehdejšímu SSSR. Pracoval tam můj kamarád. Po návratu líčil, jak tam lidi nemají Háfize Asáda rádi. Někdy v roce 1982 že byly proti němu nepokoje a při jejich potlačování bylo v městě Hamé zabito snad 12 tisíc osob. Zdálo se mi to neuvěřitelné, protože naše noviny tenkrát o tom nepsaly.

Tenkrát si Háfiz Asád moc ještě udržel. V roce 1999 nastoupil jeho syn Bašar Asad. I on je neoblíbený a po Arabském jaru se tam rozjelo občanská válka a Sýrie je rozdělena na několik částí ovládaných vzájemně znepřátelenými frakcemi. Co s tím? Rusko se rozhodlo, že podpoří legální vládu Asada, i když je proti ní všeobecný odpor. Ve čtyřdílném seriálu, který o Putinovi natočil americký režisér je scéna, kdy Putin říká, kolik náletů dělají ruská letadla na povstalce každý den, sedm dní v týdnu a režisér byl překvapen vysokým počtem těchto náletů. Již to trvá dlouho a ještě to asi bude trvat nějaký čas, než se podaří zlomit odpor proti Asádovi. A pokud se to podaří, dojde k uklidnění jen na omezenou dobu.

Není dávno doba, kdy se politici domnívali, že řešením je demokracie. Ta bohužel v muslimském světě nefunguje.

Moderní demokracie se prý zrodila na počátku osídlování Ameriky. Prvními osadníky byli Otcové poutníci (Father Pilgrims). To byla sekta, která vznikla v Britanii a byla tam pronásledovaná. Anglický král je hlavou anglikánské církve a sekty ho za svoji hlavu nepovažují. Odcházeli tam příslušníci dalších britských náboženských skupin, například kvakeři. Ale odcházely tam i náboženské skupiny z Německa, například zamišové (možná komolím jejich název). Od nás tam odešli Moravští bratři. I když se zpočátku každá náboženská skupina snažila mít vlastní teritorium, po určité době docházelo k mísení a začali si své představitele volit a problémy řešit hlasováním. Všichni se považovali za křesťany a věděli, že násilí je špatné. V tom někteří spatřují zrod americké demokracie. Později tam přicházeli lidé za účelem získání půdy. Když bylo nalezeno zlato, pak přicházeli dalši, aby zbohatli nebo z dobrodružství. Někdy také utíkali před trestem. Demokratický způsob správy veřejných věcí se však udržel. Demokracii pak zavedly další křesťanské země. Zavést tento systém v muslimském světě se však nikomu nepodařilo, poněvadž podle jejich výkladu Koránu je třeba bojovat proti lidem jiných názorů.

Před nedávnem se vedla diskuze, zda Asad použil chemické zbraně. Jen bych připomněl, že irácký vládce Saddám Husajn používal chemické zbraně proti bouřícím se Kurdům a podle Wikipedie zabil 200 tisíc Kurdů.