Něco o ruské mafii

Přečetl jsem si knihu: Jaroslav Kmenta: Ruská mafie, Série polosvět, díl první. Dověděl jsem se mnoho zajímavého.

Začnu však vzpomínkou z mládí. Roku 1966 jsem nastoupil na vojnu do Znojma. Jeden z vojáků, který narukoval se mnou, si přivezl Angličtinu pro samouky a ve službě se tím prokousával. Pořídil jsem si tu anglickou učebnici taky. Na školách se tehdy, kromě ruštiny, učila především němčina, méně francouzština a ještě méně angličtina. Mnozí však už tenkrát říkali, že angličtina bude nabývat na významu a já jim uvěřil. A během nudných služeb jsem pomalu probíral jednu lekci za druhou. Pak jsem usoudil, že bych mohl zkusit číst anglické noviny. Ve větších trafikách měli Morning Star. To byly noviny vydávané Komunistickou stranou ve Velké Británii. Koupil jsem si je, jelikož neměli v angličtině vůbec nic jiného. S překvapením jsem zíral, že v novinách je mnoho inzerátů a silně převažovaly inzeráty nabízející české výrobky. Pomyslel jsem si, že to je náhoda, po čase jsem si opět koupil Morning Star a zase v něm silně převažovaly inzeráty na české zboží. Tenkrát mně začalo docházet, že takto podporujeme britské komunisty. O několik let později v Británii stávkovali několik měsíců horníci a my jsem je vozili letecky na rekreaci do Vysokých Tater. Ano, měli jsme za úkol pracovat na nastolení komunizmu za Kanálem. Přímé finanční injekce nebyly možné, takovouto oklikou to šlo, Všechno to zařizovala určitá část StB.

Příslušníci sovětské KGB toto dělali v mnohem větším rozsahu, dodávali zbraně různým partyzánským skupinám po celém světě… atd. Po pádu komunizmu příslušníci KGB, kteří měli praxi v převážení zboží a převádění peníz přes hranice toto využili, utvořili party a pracovali pro sebe. Ve větší či menší míře spolupracovali s politiky. O tom všem lze nalézt v knize mnoho příkladů. Několik jich uvedu.

Už v době SSSR jeho tajná služba KGB využívala Kypr k praní špinavých peněz a jiným machinacím. Po pádu komunizmu tam vznikly stovky firem podnikajících v Rusku. Například v roce 2001 byl Kypr druhým největším zahraničním investorem v Rusku. Ruská mafie má v čele asi 700 kmotrů, polovina žije v Rusku, polovina v zahraničí. Pracuje pro ně asi 100 tisíc lidí.

Jelikož členové KGB měli v podnikání náskok před ostatními, jsou na vedoucích místech i v ruské mafii. V 90-tých letech bylo v Rusku asi 3000 bank, z toho 60% sloužilo k praní špinavých peněz (pocházejících hlavně z obchodu s drogami a se zbraněmi). Nezákonný dovoz západního zboží do Ruska se v polovině 90-tých let odhadoval na 6 mld dolarů za rok. Velké sumy vydělává i prostituce.

Ve zmíněné knize se lze dovědět i mnohé zajímavosti z našeho prostředí. Například to, že v prosinci 1989 předal jeden z pracovníků bezpečnostního 13. oddělení ÚV KSČ veškeré kopie kádrových spisů všech našich silových složek (armády, policie, vězeňské služby a zpravodajské služby) sovětským přátelům.

Nebo to, že Pavel Minařík (PM) byl komunistickou rozvědkou (1. Správou StB) naverbován v r. 1967. V roce 1969 byl vyslán do Německa s úkolem proniknout do stanice Svobodná Evropa. Podařilo se mu tam uchytit a 6 let informoval o dění ve Svobodné Evropě včetně toho, že popisoval maléry různých osob, které bylo možné potom vydírat. Z archívu si opisoval adresy lidí, kteří si do rádia napsali třebas o písničku, a seznamy předával naší StB. Několikrát podal návrh, že by do redakce umístil bombu a popsal, jak by to udělal. Ústředí mu to nikdy nepovolilo.

PM se pak vrátil, což my starší pamatujeme. Byl náležitě oslavován. Pak v letech 1976 – 81 vystudoval v Kyjevě ekonomii a dále pracoval v časopise Signál. V r. 1995 ohlásil na policii, že mu někdo ukradl 20 mil. Kč, které mě ve sklepě své vily. Zloděj nebyl vypátrán. Pak založil bezpečnostní agenturu Mink, která za 1 mil. Kč střežila sídlo KSČM. Začal podnikat i v jiných oborech. V roce 2009 byl odsouzen za pojišťovací podvod: nahlásil, že mu shořel při dopravní nehodě na Ukrajině náklad optických kabelů za 40 mil. Kč. Vyšetřování ukázalo, že havárie byla fingovaná.

V r. 2015 se PM pokusil o sebevraždu na hřbitově v Brně. Zachránili ho a nastala taková tragikomická situace: obžalovali ho a následně odsoudili k domácímu vězení, poněvadž k sebevraždě použil nelegálně drženou pistoli. U soudu působil dojmem nemocného a zhrouceného člověka, možná proto byli soudci shovívaví.

Dosti široce se v knize rozebírá akce v restauraci u Holubů. Tam se při oslavě narozenin jednoho z šéfů ruské mafie měly sejít špičky mafie a jeden z nich měl být zavražděn, alespoň takové informace pronikly do vedení našich bezpečnostních složek. Ty provedly velký zátah, nic nechytly a nic nenašly. Tisk a hlavně opozice to hodnotily jako velké fiasko, zahraniční politici to však hodnotili jako úspěšný zásah. Je docela možné, že centrála ruské mafie viděla, že Praha, ve které si chtěla zřídit své ústředí, není vhodné místo, a proto se ústředí ruské mafie nakonec neusídlilo v Praze, ale v Budapešti.

Československá republika měla velké pohledávky v Sovětském svazu a ty přešly na Českou republiku a Rusko. V éře socializmu jsme postavili v Rusku plynovody a rafinérie nafty a další stavby, a Rusko nám to mělo splácet dodávkami ropy a plynu. V roce 1999 to začal řešit tehdejší předseda vlády Miloš Zeman. Řešilo se to složitými transakcemi, důležitou roli při tom hrála i firma Falcon Capitals, kterou v r. 1995 založilo pět společníků, totiž dva Gruzínci, jeden Armén a dva naši, jmenovitě Bohuslav Požár a Jozef Čimbora. Rusko souhlasilo s tím, že částka 2,5 mld dolarů (85 mld Kč) půjde přes tuto firmu. Do státní kasy touto cestou přiteklo 50 mld Kč, 30 mld Kč se cestou ztratilo. Zajímavé je, že ÚOOZ nesouhlasil s tímto způsobem umořování ruského dluhu, zdůvodňoval to tím, že firma Falcon je napojena na ruský organizovaný zločin. V té době byl jeden spolupracovník firmy Falcon zastřelen ve Vídni. Rakouská policie zadržela dva rusky mluvící vrahy, kdo je najal, však nezjistila. Pak byl druhý spolupracovník Falconu zastřelen v Praze. Naše policie však nevypátrala, kdo ho zastřelil. Takto tedy zmizelo 30 mld Kč, které měly jít do státního rozpočtu.

Nad některými popsanými případy jsem nechápavě kroutil hlavou. Třeba případ Igora Střelce. Byl to důstojník StB, nar. 1962, komunista. Po sametu se stal významným finančníkem. Koncem devadesátých let vstoupil do pravoslavné církve a stal se rytířem pravoslavného řádu svatého Konstantina. Získal do řádu a do pravoslavné církve významné osoby politické, kulturní a ekonomické scény včetně státních úředníků. Jmenujme alespoň dva: Jaroslav Foldyna, vlivný politik a poslanec ČSSD a Aleš Řebíček, který se v r. 2006 stal ministrem dopravy ve vládě Mirka Topolánka. Měl blízko i k Václavu Klausovi. Jsou případy, že se někdo obrátí, zpravidla je to spojeno i se změnou jeho chování. Jsou případy, že se obrácený člověk stane hlasatelem víry a přivede k víře i další. Zpravidla jde o lidi hledající. To všechno vím, přesto ve mně hlodá podezření, jestli se v řádu svatého Konstantina nesetkávají lidé vedení jinými pohnutkami než prohloubením víry. Nedávné vypovězení pražského představitele pravoslavné církve moje pochyby ještě posílilo.

Ruská mafie se podílela na podvodech s lehkými topnými oleji v Maďarsku, na Slovensku a v ČR. Princip podvodu byl jednoduchý: motorovou naftu deklarovali na hranicích jako lehký topný olej (LTO). Ten byl bez daně, zatím co na naftu byla daň 23%. Tento LTO se prodával dále mezi tuzemskými podniky a v jednom okamžiku se z něho stala motorová nafta. Existovaly i jiné varianty, například dovoz benzínu na čištění parket. V Budapešti se policii podařilo získat ke spolupráci vlivného člena gangu Tamáse Borose. Díky němu se podvody podařilo rozkrýt. Podle bývalého ministra financí Pavla Mertlíka jsme takto přišli o 60 mld Kč, na Slovensku to odhadli na 8 mld Kč a v Maďarsku dokonce na 70 mld Kč. Jednotliví účastníci těchto machinací měli podíl ze zisku. Největší část si však ponechával hlavní organizátor Semjon Mogilevič. Pocházel z Kyjeva. Byla to hlava tkzv. solomonské mafie. V Budapešti se mu přičítá asi stovka atentátů s několika desítkami obětí. Do podvodů byli zataženi i státní úředníci či pracovníci Chemapolu. Na Borose bylo v Budapešti spácháno 5 atentátů, všechny přežil, ukryl se proto v Rakousku. Po půl roce se vrátil v domnění, že už příslušníci ruské mafie dají pokoj. Zmýlil se, nastražili na něho velkou nálož, kterou na dálku odpálili. Zabila Borose i čtyři náhodné kolemjdoucí.

Kromě solomonské mafie působila v Rusku soloncevdská mafie, jejíž hlavou byl Sergej Michajlov. Ten používal k praní špinavých peněz i Komerční banku, během těchto podvodů ji připravil o 8 mld Kč. Většinovým vlastníkem KB byl stát.

Obávám se, že ne všechny akce ruské mafie, které se týkají naší země, se dostaly do této zajímavé knihy.